Moje překvapení přišlo v přímé konfrontaci s českým překladem.
Osobně nejsem z těch lidí, kteří mohou číst více knih najednou protože to, co bych četla dva dny, mi v okamžiku kdy míchám více knih najednou trvá přečíst dní šest. Takže i když se mi po dlouhém knižním suchu doma nakupila pořádná porce čtiva, nemohla jsem se do něj s klidným svědomím pustit, aniž bych nedočetla rozečtené dílo. Tedy zkusila jsem to a dopadlo to tak, že ani v jedné knize jsem se nijak závratně neposouvala. Tolik k mé omluvě, teď k nastolenému tématu.
Když jsem tedy četla onu 515 stran dlouhou, anglicky psanou, knihu, dostala jsem se k místopisnému označení, které jsem si volně přeložila, jako Pustina, nicméně jsem si za Boha nemohla vzpomenout, jak se ono místo jmenovalo česky. No, nebylo nic jednoduššího, než se zvednou přejít dva metry ke knihovně a zjistit to. Nicméně, když se mi český překlad dostal do ruky, uvědomila jsem si, že je něco špatně. Po několik dní jsem poctivě posilovala ruce v tramvaji, když jsem se snažila udržet se v zatáčkách a přečíst několik stran, takže váhu knihy bych odhadla i se zavřenýma očima. Ale tohle nebylo správně! Lehounká knížka mě vyvedla z míry.
Říkala jsem si kolik to může mít stran ta česká verze? Odpověď: 428.
(Hlas Horsta Fuchse) Ale to ještě není všechno! Ona kniha má ještě dvě pokračování, prostě taková milá trilogie (vlastně taková moje nejmilejší). Druhý díl se má následovně: Anglický originál: 570 stran. Česká verze: 493. A poslední díl? No tak ten je úplně nejlepší, bez devíti stran rozdíl rovných sta stran. Z původních 670 na krásných 589.
A tak jsem se pustila do vyšetřování. První bod mého investigativního vyšetřování: Jak jsou na tom ostatní knihy, taky v českém překladu chybí sto stran, nebo jak to je?
První kniha, která mě napadla, byl Hobit od Tolkiena. Český překlad z roku 1991 od Odeonu a anglická verze s filmovým přebalem z nakladatelství Harper Collins (páté vydání z roku 1995). Dvě vzhledově, sazbou i velikostí naprosto odlišná vydání přesto rozdíl nebyl nijak markantní
(CZ 369/ENG 351).
Další knihou, kterou vlastním jak v originálním jazyce, tak v českém překladu bylo Inferno od Dana Browna (české vydání 2013 - Argo; Anglické Bantam Press, také 2013). Tady je rozdíl znatelnější, hlavně protože sazba anglické verze je o dost roztaženější a velikostně to jsou opět dvě úplně jiné knihy (CZ 422 / ENG 462).
Dobře, ale mám ještě jedno eso v rukávu. Dětskou knihu - Artemis Fowl a poslední strážce (Artemis Fowl and the Last Guardian) (česky Albatros 2014; anglicky Puffin 2012), nemám sice český překlad, nicméně vím o někom kdo ho má: Dortíček a protože vím, jak vypadá sazba ostatních dílů, mohu porovnat, že i tady jde o velmi výrazný rozdíl mezi oběma vydáními (CZ 288/ ENG 306). Znatelný rozdíl, přesto pochopitelný, protože knihy jsou úplně rozdílné v rozměrech i sazbě.
A tak jsem se pustila do vyšetřování. První bod mého investigativního vyšetřování: Jak jsou na tom ostatní knihy, taky v českém překladu chybí sto stran, nebo jak to je?
První kniha, která mě napadla, byl Hobit od Tolkiena. Český překlad z roku 1991 od Odeonu a anglická verze s filmovým přebalem z nakladatelství Harper Collins (páté vydání z roku 1995). Dvě vzhledově, sazbou i velikostí naprosto odlišná vydání přesto rozdíl nebyl nijak markantní
(CZ 369/ENG 351).
Dobře, ale mám ještě jedno eso v rukávu. Dětskou knihu - Artemis Fowl a poslední strážce (Artemis Fowl and the Last Guardian) (česky Albatros 2014; anglicky Puffin 2012), nemám sice český překlad, nicméně vím o někom kdo ho má: Dortíček a protože vím, jak vypadá sazba ostatních dílů, mohu porovnat, že i tady jde o velmi výrazný rozdíl mezi oběma vydáními (CZ 288/ ENG 306). Znatelný rozdíl, přesto pochopitelný, protože knihy jsou úplně rozdílné v rozměrech i sazbě.
Dobrá, velké odhalení o které knize jsem celou dobu mluvila. Už z té úvodní fotografie to mohlo vylučovací metodou být jasné, zbývají nám tam dvě trilogie a jen jedna z těch dvou je česky přeložená. V jednom z minulých článků jsem si povzdechla, že bych si opět ráda přečetla trilogii První Zákon od Joe Abercrombieho (5 sérií, které si chci přečíst znovu). Tak jsem se pustila do prvního dílu: Sama čepel (Blade itself) a byla šťastná, hezky mi kniha ubývala, rychle jsem se prokousala i přes složité pasáže popisování boje. No, neříkám, že jsem rozuměla úplně všemu, když přišlo na souboje, ale kolem a kolem se musím pochválit.
Vidíte? Sazba je skoro stejná! Velikostně úplně stejné!
Kam se podělo zhruba sto stran na jednu knihu? Upřímně nemám ponětí.
Vzala jsem namátkou tři kapitoly jak z českého, tak z anglického překladu. Nejvýmluvnější bude krátká první kapitola prvního dílu. Joe Abercrombie ji rozepsal na tři a kousíček stránky, český překlad to zvládne namáčknout na dvě a půl. Říkala jsem si: Ha! A mám to! Jenže problém přišel hned záhy, když jsem řádně pročetla oboje první kapitoly, zjistila jsem, že vůbec nic nechybí! Ani jediné slovo. Dobře, řekla jsem si a vzpomněla si na scénu, kterou jsem si z překladu nevybavovala, že by tam byla, jasně, že jsem ji tam našla a přeloženou přesně slovo od slova. Říkám si dobrá, třeba jiná kapitola napoví víc. Ale bylo to stejné jako v prvním případě! Méně stránek slovo od slova stejné! (15 a třičtvrtě a 12 a půl). Nejzvláštnější byl rozdíl u jedné z posledních kapitol: téměř 25 anglických stránek proti 19 českým. Ale nic nechybělo.
Přemýšlím, jestli písmo, maximálně o jednu velikost menší, dokáže natropit tolik neplechy, aby knihu zkrátilo o sto stran. Nevyčítám nikomu nic, naopak jsem vděčná. Jak nakladatelství Polaris, které vydalo alespoň šest z deseti knih od mého nejoblíbenějšího autora. Stejně tak překladatelce Daně Krejčové, jejíž práce si velice vážím, ačkoliv mi občas její překlad přijde poněkud těžkopádný, nemohu si ztěžovat. Jenom díky pracím těchto lidí (a překladatelky Olgy Machačové, která přeložila zbytek Abercrombieho děl (kromě prvního dílu Prvního zákona)) se mi povedlo dostat se do světa tohoto, pro mě naprosto geniálního, autora.
Přesto. Po přečtení anglického originálu se mi stalo to samé, co u Hobita, také kvalitně přeloženého a navíc plného vzpomínek na dětství. Ty verze v originálním jazyce jsou prostě lepší a já si je oblíbila hned po prvních stránkách. A tak doporučuji, kdo můžete, čtěte v originále, stojí to za to!
I já (Dortíček) přidám svojí trošku do výzkumného mlýna. Mojí nejoblíbenější Knihu ztracených věcí mám doma ve třech vydáních a nikdy mě nenapadlo se pozastavovat nad jejich délkou. České vydání v tvrdé vazbě od BBart (2008) má 303 stran. Anglické paperbackové vydání z roku 2007 má stran 372 (a to nepočítám doslov který je na dalších třicet stran)!!! Velikostně je anglický paperback asi tak o tři milimetry menší, ale sazba je víceméně stejná.
To nejlepší ale přichází na konec, ještě vlastním výroční ilustrované vydání (hardback) z roku 2016, které je o dobré dva centimetry vyšší než můj český překlad, obsahuje ilustrace a stran má 320. Pořád mě tedy zajímá, kam se ztratilo 69 stran v totožné knize s totožnou sazbou i velikostí (skoro). Já měla vždycky pocit, že čeština je květnatý a roztahaný jazyk, žila jsem snad celý svůj život ve lži?
Může nám tohle nějaký překladatel, grafik, nakladatel, kdokoli?! osvětlit? Protože my jsem zmatené a ztracené.
S pozdravem
Lesníček&Dortíček&Bláža&Boris&Žakelína
Podle mě to je (kromě důvodů, které tu padly) i tím, že čeština má pro nějaký výraz jedno slovo, kterým ho vyjádří, angličtina jich potřebuje víc. Zkusím vysvětlit na příkladu: třeba Into a water bylo přeloženo jako Do vody. Takže asi bude hrát roli i to, kolik to je ve výsledku písmenek. Navíc v angličtině máš různý členy, který v češtině nenajdeš. Ale odborník nejsem, takže možná to tvrdím blbě :D
OdpovědětVymazat