Lesníčkův knižní poklad III.

Je to již hodně dlouho, co jsem dělala svůj poslední knižní poklad. Dnešní poklad nebude ani starý, ani citově vypjatý. Kdepak. Je to dílo, které mě přivedlo k jednomu velikánovi literatury. 
Ono označení velikán si tento autor skutečně zaslouží. 
A jsem si jistá, že mi dáte za pravdu.

Zdroj

TERRY PRATCHETT - SOUDNÉ SESTRY

Vydal Talpress, spol. s.r.o. roku 2007 (dotisk)

Řekněte, proč je kniha vaším pokladem.

Víceméně jsem to již zmínila v perexu, tato kniha je prostě první od Pratchetta, kterou jsem kdy četla. Poprvé mi ji půjčila kamarádka.Vlastně jsem k té knize přišla jako slepý k houslím. Byla jsem ve svém temném metalovém období a zaujalo mě, že se v knize objevuje postava Smrť. No. To vysvětluje mnohé (kašli, kašli, blbec, kašli, kašli). A od té doby jsem ze světa Pratchetta nadšená a nepřestává mě udivovat.
Proto je to můj poklad! Ne pro svůj obsah, protože mám raději jiná Pratchettova díla.
Ale proto, že to byla moje první.
Jen pro to.

Kdo je vaše nejoblíbenější postava v knize a proč?

Uf to je těžké. V předchozích dílech jsem se dost upnula na Zavazadlo, s tím se tady nesetkáme, ani s Knihovník se v této knize neobjeví, protože to je prostě jiná dějová linie.
Teď by kdekdo přispěchal s nápovědou, že Smrť je nejlepší postava. No.
Jasně Smrť je velmi populární postava a i lidé, co od Pratchetta nic nečetli se nějakým způsobem dostali k postavě Smrťě. A já jí mám samozřejmě taky ráda! Protože jestli se takhle chová pravá smrt, tak sem s ní!
Já si ale v této knize oblíbila někoho jiného a to Stařenku Oggovou. Proč Stařenu a ne Bábi Zlopočasnou? To je jednoduché, Stařenka je naprosto otevřená všemu novému a i když Bábi má mnohem víc prostoru a je o něco zajímavější, tak Stařenka se svým početným, často bezejmenným příbuzenstvem o něco zábavnější.

Máte oblíbenou část v knize? Podělte se o ní.

Jistěže mám svou oblíbenou část! A že mi dalo práce jí najít! Pratchett je prostě Bůh v tom smyslu, že ačkoliv popisuje, jak si někdo odírá ruce pilníkem, nebo něco jiného, brutálně realistického, tak pořád dokáže udržet fakt, že celá kniha je vlastně komedie.

Kámen byl vysoký asi jako dospělý muž a měl šedomodrou barvu. Všichni věřili, že je neobyčejně kouzelný, protože i když byl v celém širém okolí jediný, nikdy se ho nikomu nepodařilo spočítat. Když zjistil, že si ho někdo zamyšleně prohlíží, okamžitě se odšoural za něj. Byl to jediný známý monolit, který dokázal vytvořit vaše pozadí, ať jste se postavili kamkoliv.
(...)
Kámen začal pomalu ustupovat stranou a podezíravě ji sledoval zpoza stromu.

Bohužel nemůžu najít jiný odstavec, který je prakticky o tom samém, jen v delším provedení. Pamatuji si, že jsem u té scény brečela smíchy!
Hlavně toto jsou důvody, proč na knihu koukáte s nevírou! Sakra, jak mohlo tohle někoho napadnout?!
(Pak mám ráda ještě jeden rozhovor: "Nemohl bych tě ještě vidět, než odejdu?" "Ne, budu si mýt hlavu." "Kdy?" "Kdykoliv!")

Povyprávějte o obálce knihy.

O obálce této knihy by se dalo mluvit dlouhé hodiny. Hlavně mluvit o ní s lidmi, kteří samotnou knihu již četli. Ačkoliv se mi nikdy nelíbil styl, jakým jsou kresby na obálkách vyvedeny (nelíbí se mi zpracování těch obličejů, celkově by to byly moc krásné obálky, ale ty obličeje mě zkrátka děsí), tak miluji, jak můžete z obálky složit celý příběh, odehrávající se v knize! Jenom jeden pohled na obálku a hned přesně vím o co v knize jde a s jakými postavami se tentokrát setkám!
Což je u tak obrovského univerza jakým je Zeměplocha naprosto geniální nápad!

Četli jste knihu vícekrát?

Bohužel ne. Tedy, není to tak dávno, co jsem knihu četla poprvé, možná tak tři nebo čtyři roky. Každopádně je dost pravděpodobné, že se ke knize vrátím, protože se k ní chronologickým postupem už blížím.
Takže bych dala diplomatickou odpověď, zatím ne, ale brzy ano.

Proč byste knihu doporučili dalším čtenářům?

Ano a ne. Ano, je to naprosto skvělá kniha, zábavná, překvapivá s lepším dějem, než má polovina knih, co vychází v této době. Má své výrazné kvality. Na jednu stranu je to první kniha Čarodějnické linie příběhů. Ale není to první kniha obecně. Takže i když s Pratchettem můžete začít klidně v prostředku a budete jen mírně zmatení, podle mého je vždy lepší začít na úplném začátku a postupně se propracovávat ke poslední knize.
Ale záleží na přístupu. Ano Pratchetta doporučuji. Soudné sestry doporučuji naprosto nejvíc. Ale kdybych měla začít znovu, začnu u Barva kouzel.