Dot Hutchisonová - Sběratel motýlů

Dnes se soutěží o to, kdo čtenářskou obec více vyděsí, více pohorší, překvapí a znechutí. Sběratel Motýlů aspiroval na snad ještě děsivější a mrazivější zážitek než Mlčení jehňátek. Ať už to dopadlo jakkoli, nabídka "Slečno, nechtěla byste se přijít podívat na mojí sbírku motýlů?" dostává díky této knize zcela nový smysl. 

Název: Sběratel motýlů

Autor: Dot Hutchisonová

Počet stran: 347

Nakladatelství: X.Y.Z

Po příchodu do zahrady se z ní stala Maya, další motýl do jeho sbírky, další dívka odsouzená ke krátkému životu v tajné zahradě, existující jen pro jeho potěšení, přežívající jen díky své kráse. Kdo je Zahradník a lze se vůbec kdy dostat z jeho vězení nebo se stane jen dalším mrtvým motýlem do alba?

Dot Hutchisonová nám předkládá téměř vše, co by měl takový správný horor/thriller mít. Vyšinutého psychopata, co nemá nejmenší tušení, že je vyšinutý, násilnického sidekicka, nějakou úchylnou zálibu a nebojácnou hlavní hrdinku. To hlavní mu ale bohužel chybí - atmosféra. A upřímně? Bez té vám ani sebelepší kombinace výše zmíněného, nepomůže

Nejzajímavější je, že kniha je psaná retrospektivně, kdy už víte jak víceméně vše dopadlo, ale postupně se propracováváte jak k takovému konci došlo. Přijde mi to zvláštně zvolený postup, hlavně u thrilleru, kdy logicky přicházíte o to napětí a okusování nehtů v očekávání jak to asi dopadne. 

Na druhou stranu se  knize nedá upřít čtivost. Chytne vás, stránky vám mizí pod prsty a brzy máte dočteno. 

Přišlo mi, že v knize je spoustu skvělých nápadů, které ale buď nesedí s ostatními nebo jsou nedotažené. Jakoby autorka vzala náhodné prvky, které se jí líbí a pak se kolem nich snažila vystavět příběh. Jednu věc jí, ale upřít nemohu a to skvěle napsanou postavu Zahradníka, který byl opravdu ukázkově vyšinutý, plný deziluzí a nejspíš mu už pár let nedocházely naprosto základní souvislosti. Naopak policejní vyšetřovatelé, jejich hra na hodného a zlého poldu a dokonce ani hlavní hrdinka mě nijak neučarovaly a valnou většinu jejich jednání jsem nemohla pochopit. Nejvíce zklamal konec, který působil velmi uspěchaně a ani závěrečné rozuzlení vztahů mezi hlavní hrdinkou a jejím životem před Zahradníkem (což je jediné, na co od začátku čekáte a zajímá vás to) tomu nepomohl. 

Základem úspěšného hororu je, že ve vás vyvolává strach nebo alespoň mrazení v zádech, sucho v krku, zkrátka cokoliv! Máte pocit, že tohle by se mohlo stát a to vás na tom tak děsí.  Ale ačkoli jsem knihu přečetla rychle, žádné pocity ve mě nevyvolala, snad jsem jen párkrát nadzvedla obočí. 

Opět se ukázalo, že čeho je moc, toho je příliš a srovnání s mlčením jehňátek si tato kniha bohužel nezaslouží. Pokud chcete zajímavý námět, rozhodně si knihu přečtěte, ale moc od ní neočekávejte. 

Ale je to spíš dva a půl