Ona by se mi i líbila. Ale.
Název: Morfium
Autor: Szczepan Twardoch
Počet stran: 530
Nakladatelství: Host
Nezanedbala jsem přípravu a u stánku nakladatelství Host jsem se skutečně rozmýšlela jen mezi dříve vybranými tituly. A válečné drama z Varšavy s antihrdinou fetujícím morfium mi přišlo to pravé pro mé představy o záporné postavě. Jenže člověk míní, anotace a marketing mění a největší změnu udělá autor sám.
Román nás zavede do období druhé světové války, do již částečně rozbořené Varšavy, dějově zasazené do poněkud klidnějšího období mezi prvotní obranou města a začátku vyhlazování Židů a vlastně úplně všech. Hlavní postavou je Konstantin Willemann z otcovi strany Rakouský aristokrat von Strachwitz z matčiny strany taky Němec, nicméně vychovaný byl v Poláka a s postupujícím dějem se v něm tyto dvě národnosti poněkud perou. Má zálibu v morfinu, alkoholu, ženách, autech, ostatní lidi zase až tak moc rád nemá a do všeho, co se v knize děje spadne ani neví jak, protože jak z knihy zjistíte, jeho kroky řídí někdo jiný než on sám - tajemná černá Bohyně.
Zajímavé, ne? Ale na více než pět set stran dlouhou knihu toho je přeci jen trochu málo děje. Možná namítnete, že by tam mohly být spíše popisy, což by mě vůbec nevadilo, v popisech se vyžívám. Jenomže ani to autor neudělal. Autor zbytek knihy strávil tím, že měnil rody vyprávění. Což znamená, že jednu a tu samou větu přepsal třikrát a pokaždé v jiném rodě v ICH i ER formě - bylo to zajímavě schyzofrenní, obzvláště dobře to fungovalo, když se jednalo o morfiový rauš. Tak to bylo ze začátku. Pak se autor ustálil jen a mužském a ženském rodě a přešel do ICh formy. To mě trochu uklidnilo a nenutilo být neustále ve střehu, hlavně jsem konečně měla jasnou představu kdo vypráví a o co se jedná. Ale sto stran nekonečného měnění všeho, o čem si člověk myslí, že by mělo být ustálené mě děsilo a vynutilo notnou dávku tolerance.
Každopádně musím smeknout klobouk. Jazyk byl jednou z věcí, které mě překvapily. A překvapovat nepřestaly. Často používané jasně čitelné metafory byly příjemným zpestřením a překlad byl zkrátka bezchybný, pan Alexa odvedl dobrou práci (obecně se mi překlady od Hostu líbí).
Co se mi moc líbilo byly retrospektivní pohledy do budoucnosti nebo minulosti. Téměř u všech postav. Skoro o každém člověku v knize jste se dozvěděli, jak žil, čím zrovna v tom okamžiku žije a jak zemře. Ať už to byla postava, která Konstantinovi přinesla kávu, nebo postava prolínající se celým dějem.
Je docela smutné, že nejzajímavější postavou v celém ději se mi nezdál hlavní hrdina, ani ostatní tři nebo čtyři nejdůležitější postavy, ale Konstantinova matka. Divná nymfomanka u které jsem pořádně nechápala co se v ní pere. Je Němka? Polka? Cítí se být někým úplně jiným, nebo je prostě jenom blázen? A i když se v ději objevovala znovu a znovu, nikdy jsem nebyla odpovědi ani o kousek blíž.
Jenže jak je to s tím antihrdinou? Je Konstantin skutečně tím propagovaným záporákem? Po slibném začátku, kdy jsem si říkala, že se třeba konečně objevil někdo, kdo mě bude děsit svým jednáním, který bude sice bojovat za odboj, zároveň si ale bude do žil pouštět morfium a bude mu všechno více méně ukradené a bude se považovat za víc než skutečně je, jsem se dočkala nápravy člověka, který měl našlápnuto k tomu být Jakyllem a Hydem z obálky. Nevím, jestli autora omrzel, nebo jestli se rozhodl, že bude lepší dát čtenářům polepšeného člověka, totiž námět již poněkud ohraný.
V hodnocení jsem poněkud rozpolcená. Stále přemýšlím nad tím zvláštním jazykem a formou, které byly jednoduše zvláštní a jedinečné. Na druhou stranu mě kniha moc neoslovila, čekala jsem od ní zkrátka víc. Temnějšího hrdinu, více morfia a drogových opojení. Méně zvláštní Černé Bohyně v pozadí, která sice všechno ví, ale nebylo by lepší, aby se Konstantin řídil sám? Asi jsem si měla přečíst nějaké recenze, než jsem se s nějakou představou pustila do čtení a nespoléhat jen na anotaci. No, nic nenadělám.
Závěrem bych asi zmínila, že tato kniha rozhodně není vhodná pro takové to povrchové čtení, jako na cesty v hromadné dopravě či v autě. Nedoporučila bych ji všem, Rozhodně ne, ne někomu, kdo hledá akci a střílení, ani romantikům toužícím po lásce na pozadí války. Ne bych řekla i lidem, co doufají v hrdinské činy a řeči. Naopak knihu bych zmínila před těmi, co si rádi počtou složitější knihy, které v sobě musí trávit, lidem kteří chtějí vidět do člověka, číst v něm doslova jako v otevřené knize, kteří chtějí vidět dobro i zlo vedle sebe. Kteří ví, že život není sranda a žádná jeho část nekončí šťastně.
Každopádně musím smeknout klobouk. Jazyk byl jednou z věcí, které mě překvapily. A překvapovat nepřestaly. Často používané jasně čitelné metafory byly příjemným zpestřením a překlad byl zkrátka bezchybný, pan Alexa odvedl dobrou práci (obecně se mi překlady od Hostu líbí).
Co se mi moc líbilo byly retrospektivní pohledy do budoucnosti nebo minulosti. Téměř u všech postav. Skoro o každém člověku v knize jste se dozvěděli, jak žil, čím zrovna v tom okamžiku žije a jak zemře. Ať už to byla postava, která Konstantinovi přinesla kávu, nebo postava prolínající se celým dějem.
Je docela smutné, že nejzajímavější postavou v celém ději se mi nezdál hlavní hrdina, ani ostatní tři nebo čtyři nejdůležitější postavy, ale Konstantinova matka. Divná nymfomanka u které jsem pořádně nechápala co se v ní pere. Je Němka? Polka? Cítí se být někým úplně jiným, nebo je prostě jenom blázen? A i když se v ději objevovala znovu a znovu, nikdy jsem nebyla odpovědi ani o kousek blíž.
Jenže jak je to s tím antihrdinou? Je Konstantin skutečně tím propagovaným záporákem? Po slibném začátku, kdy jsem si říkala, že se třeba konečně objevil někdo, kdo mě bude děsit svým jednáním, který bude sice bojovat za odboj, zároveň si ale bude do žil pouštět morfium a bude mu všechno více méně ukradené a bude se považovat za víc než skutečně je, jsem se dočkala nápravy člověka, který měl našlápnuto k tomu být Jakyllem a Hydem z obálky. Nevím, jestli autora omrzel, nebo jestli se rozhodl, že bude lepší dát čtenářům polepšeného člověka, totiž námět již poněkud ohraný.
V hodnocení jsem poněkud rozpolcená. Stále přemýšlím nad tím zvláštním jazykem a formou, které byly jednoduše zvláštní a jedinečné. Na druhou stranu mě kniha moc neoslovila, čekala jsem od ní zkrátka víc. Temnějšího hrdinu, více morfia a drogových opojení. Méně zvláštní Černé Bohyně v pozadí, která sice všechno ví, ale nebylo by lepší, aby se Konstantin řídil sám? Asi jsem si měla přečíst nějaké recenze, než jsem se s nějakou představou pustila do čtení a nespoléhat jen na anotaci. No, nic nenadělám.
Závěrem bych asi zmínila, že tato kniha rozhodně není vhodná pro takové to povrchové čtení, jako na cesty v hromadné dopravě či v autě. Nedoporučila bych ji všem, Rozhodně ne, ne někomu, kdo hledá akci a střílení, ani romantikům toužícím po lásce na pozadí války. Ne bych řekla i lidem, co doufají v hrdinské činy a řeči. Naopak knihu bych zmínila před těmi, co si rádi počtou složitější knihy, které v sobě musí trávit, lidem kteří chtějí vidět do člověka, číst v něm doslova jako v otevřené knize, kteří chtějí vidět dobro i zlo vedle sebe. Kteří ví, že život není sranda a žádná jeho část nekončí šťastně.
(Omlouvám se za kvalitu fotografií, nic jiného než telefon jsem po ruce neměla...)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář, včetně těch negativních, nás potěší, ploutev na to!