Čekání na Bojanglese

Co všechno se může stát na 166 stranách? Jak se žije s jeřábem? Na koho se to pořád čeká? Výjimečný příběh, odehrávající se za zvuků Niny Simon, který by vám neměl uniknout. 

Název: Čekání na Bojanglese

Autor: Olivier Burdeaut

Počet stran: 166

Nakladatelství: Plus

Otec, který matce neříká jedním jménem déle než dva dny. Matka, která každému (včetně svého syna) vyká, milující tanec a šílené nápady. Slečna nadpočetná zvyklá na bloumání po bytě a ozobávání tapet. A mezitím vším jeden chlapec, užívající si života a nápadů své trochu šílené rodiny. Skoro to vypadá jako idylka...

Netušila jsem co od téhle útlé knížečky čekat, opravdu ne. Na 166 stranách mi dala víc, než kdejaká bichle, šla na to přímo a jasně. Nutno přiznat, že ze začátku jsem moc netušila co to má znamenat. Příběh jakési vážně švihlé rodiny s alternativními výchovnými metodami a podivným domácím mazlíčkem. Věřte mi, že se opravdu vyplatí počkat si na bod zlomu, kde se vám odhalí, co všechno skrývají šílené večírky, neustálý tanec nebo hořící fotografie v obýváku. 

"Chlapče můj, v životě jsou jen dva druhy lidí, kterým se rozhodně musí vyhnout: vegetariáni a profesionální cyklisté. Těm prvním proto, že člověk, co odmítá pozřít roštěnku, musel být ve svém minulém životě kanibal. A druhým, jelikož ten, kdo s čipkoidní ochranou lebky a ve svítivém přiléhavém úboru, který mu svírá pytlík, zdolává na kole horské hřbety, určitě nemá všech pět pohromadě"

Příběh vypráví chlapec. Syn Georgese a ženy jejíž pravé jméno se nikdy nedozvíme. Vypráví z nevinného nezaujatého pohledu dítěte všechno, co se okolo něho děje. Že má v pokoji tři postele, jak se učil zlomky pomocí vody nebo to, že na víkend jezdil do Španělska dívat se, jak kvetou mandlovníky. Úžasný dětský svět plný úžasných zážitků, protože rodiče jsou tak trochu nekonvenční. Příběh plyne a místy se do děje vsune pár kapitol z knihy, kterou píše Georges (otec). Tyhle části nám osvětlují realitu o trochu více, fakt že ne vše je tak idylické, jak se může malému chlapci zdát. 

Děj rychle eskaluje z nekonečného užívání života do absolutní katastrofy. Ani se nenadějete a máte dočteno. Je to jednohubka, za den ji máte přečtenou, ale slibuji, že ve vás bude doznívat ještě dlouho. Netradiční příběh s netradičním poselstvím. Dlouho jsem přemýšlela jak tuhle recenzi napíšu, protože sem si nebyla jistá, jaké pocity ve mě kniha vyvolala. Byla jsem opravdu zmatená a nedivte se pokud budete taky, dejte tomu čas a zjistíte, že tenhle příběh je opravdu výjimečný. 

""Tak krásný obraz nemohl být plodem omylu či špatné volby, tak dokonalý výjev nemohl mít za následek žádnou lítost. Nikdy."

To si zapsal můj otec do tajného deníku, který jsem objevil až později, až po tom všem."

V neposlední řadě musím vypíchnout úžasný překlad Jovanky Šotolové. Jazyk je naprosto nádherný. Jakoby vám někdo vyprávěl příběh pomocí poezie. Opravdu neskutečná práce se slovy, která mě hned praštila do očí a nemohla jsem se jí nabažit.

Tahle knížka je kratičká, ale dává tolik materiálu k zamyšlení, že to snad ani není možné. Velryby jsou nadšené!