Když jsme na Světě knihy narazily na stánek nakladatelství Crew měla jsem před sebou těžký úkol. Jaký komiks si mám pro pána Boha vzít?! A chci vůbec komiks? Co třeba nějakou mangu? A tak jsem se rozhlížela a na pultíku ležel poslední výtisk mangy: Stačí jen zabíjet.
A já věděla, že ten bude můj!
O samotné knížce bylo napsáno dost a dost. Ale jak obstojí v porovnání s filmem natočeným na její motivy?
Oboje jak manga, tak film mají společné znaky. Svět ohrožují potvory z vesmíru - Mimici, hlavní hrdina je ze začátku úplně levý na používání velikého mechanického obleku, ale protože znovu a znovu prožívá jeden a ten samý den a pokaždé, dokud se nestane něco zásadního, když zemře, začne den znovu od začátku, tak se postupně zlepšuje a stane se z něj elita. Pak je tu taky ženská badass hrdinka milující kávu a boj o zachování lidstva.A zde většina podobností končí. Ačkoliv je obojí akční bojový příběh plný smrti a utrhaných nohou, zlámaných kostí, rozstřílených hlav a zabitých monster, jde si film i kniha svojí vlastní cestou, která se rozděluje již v okamžiku zasazení samotného děje. Za prvé, hlavní hrdinka - Rita je ve filmu elitní zabiják z Anglie, v knize je Američanka. Za druhé, hlavní hrdina (v knize Keidži, ve filmu Bill Cage) je původně Japonec, nicméně jak to tak u Hollywoodských trháků bývá se z něj stal Američan zachraňující svět a veškerý boj, který se ve filmu vyskytne se odehrává na evropském kontinentě. Klasika. Japonsko, ani jakákoliv jiná "náhražka" dejme tomu postavený ateliér a zelené plátno asi není dostačující a hrajících Asiatů je asi v Americe málo.
Vážně mě to u filmů rozčiluje. Řeknete si, že to je jen maličkost, ale ono to někdy bije do očí, změny ras a národností, aby se pak podle zákona doháněli ostatní rasy ve vedlejších rolích a v některých scénách to vypadalo jako kdyby se zapnul černobílý filtr...
Zvláštní je i to, že řadový voják Keidži je ve filmu podplukovník ve službách tisku. Rita Vrataski přezdívaná v knize Bojová Čuba a ohání se sekyrou (která jakoby vypadla z Final Fantasy) se ve filmu přejmenovala na Celokovovou Mrchu (Fullmetal Bich anglicky, ano je to zvláštní v obou jazycích) s lichotivějším přízviskem Verdunský anděl a mlátí okolo sebe mečem (který jako by vypadl z Final Fantasy). Že z dívky, která pro Ritu vyrábí výstroj a zbraně se stal pošahaný a trochu podivný chlápek (Noah Taylor, kterého jsme milovali jako tatínka v Karlíkovi a továrně na čokoládu). Ale vlastně tohle všechno by se dalo skousnout, film je natočen jen na motivy samotné knihy. Jeden větší problém spočívá v samotném pochopení toho, co se děje, že den začíná pokaždé od začátku, vždy když hlavní protagonista zemře rozličnými způsoby.
Zatímco v manze (doufám, že se to tak skloňuje) zjistíte, že než byl Keidži rozstřílený na atomy zabil pár mimiků a smrt jednoho z nich způsobuje, že Mimici vědí, co se bude dít, tak ve filmu dostanete podivně složitý "šlechtický" systém potvor, kde jsou obyčejní pěšáci - Mimici, plebejci - Alfy, královny - Omegy, do toho vložili že Cage nesmí přijmou cizí krev, protože... Ani nevím. Je to složité, je to zbytečné a natahuje to film do konečných téměř dvou hodin. Zatímco manga obsahuje málo textu a hodně brutálních obrázků plných smrti, trhajících se končetin, krve a mrtvol. →Co je na celém filmu nejhorší krok a největší problém? Závěr. Samotný boj podle všeho filmařům nestačil. Takže vytvořili hrdinské obětování sama sebe a mnoha dalších vojáků a skoro to všechno vypadalo, že se obětovalo celé lidstvo a že snad nikdo nepřežil, ale protože zasáhl faktor Hollywood, odehrál se samozřejmě happyend se vším všudy, jen polibek v dešti a prohlášení "Never let go, Bill." chyběl. No, zdá se, že Japonci se špatnými konci nemají problém a do svých mang dokážou vložit trochu originality, která skutečně hodně překvapí. A obejdou se i bez líbačky a happyendu!
Je nutné zmínit, že film byl skutečně natočen jen na motivy knihy, ne podle ní, je nutné k němu tak přistupovat a přestože má své klady i zápory musím říct, že vizuálně se skutečně povedl. Nebyl to jen tak splácaný blockbuster postavený na slavných jménech hlavních herců. Efekty i CGI prostředí byly, ku podivu, uvěřitelné, proč by nebyly, když byl film částečně inspirován oběma světovými válkami (samotný výsadek ve Francii, zmínka o Verdunu, Ruská vojska postupující od Východu a Britská a Americká od Západu, atd.). Soundtrack od poměrně neznámého skladatele Christophe Becka zvládl zaujmout a vtáhnout přímo na bitevní pole (závěrečné titulky a jeden z hit roku 2014 - Love me again nepočítám, není to zrovna můj šálek čaje), stejně tak, jako dokázal vystresovat při pokusu pochopit nepochopitelné.
Celkově mám film ráda. Jestli to je tím, že jsem ho viděla dříve, než se v Česku začalo mluvit o samotné předloze, nebo je to jen tím, že mám ráda Toma Cruise a akční filmy s originální zápletkou, taky v tom může mít prsty množství zajímavostí, které se okolo filmu vyrojily, například, že Tom pomáhal vymyslet a vyrobit brnění a mnoho dalších. Nevím, každopádně má něco do sebe (hodnocení na IMBd 7,9/10; ČSFD 86%).
Pokud ale čekáte adaptaci knihy, není to film pro vás. Samotná manga vám dá mnohem víc. Víc děje, víc akce, víc surovosti a logičtější pochopení veškeré bitvy.
Vím, že spousta lidí má problémy se čtením mangy. I já se toho kdysi bála. Chce to cvik a až ho získáte, můžete z první ruky získat svůj vlastní názor, jak se vydařil film Na hraně zítřka a jak obstál v porovnání s mangou Stačí jen zabíjet- All you need is kill.
Protože podle mého obstál jako film na motivy knihy docela obstojně. A možná i lépe než mnoho filmů natočených kompletně podle knihy.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář, včetně těch negativních, nás potěší, ploutev na to!