čtvrtek 31. května 2018

Zásilka z Knihozemě II.: Armand Baltazar - Timeless: Zachránci nového času

Také si pamatujete ty Disney knížky? Takové ty s velikým obrázkem,a odstavcem textu. Myslím, že jsem si je v knihovně postupně půjčila snad všechny i když to byl zkrátka převyprávěný celý dej filmu. Stejně tak jako jsme si s bráchou o víkendech půjčovali všechny VHS z půjčovny... A víte co? S touto zásilkou z Knihozemě jsem se přenesla zpátky do té doby, kdy jsem si postavila bunkr, četla si v něm s baterkou a všechno bylo super.


Název: Timeless: Zachránci nového času I. (Timeless: Diego and the Rangers of the Vastlantic)
Autor: Armand Baltazar
Počet stran: 624
Nakladatelství: Fragment

Abyste mě nepochopili špatně. Na jednu stranu by bylo super, kdyby všech 624 stran bylo pokreslených celostránkovými ilustracemi, nicméně to se nestalo a i když jsou ilustrace výrazným nosníkem, tak jsou jenom jednou částí, většinu místa v knize pochopitelně zabírá text.

Diego je čerstvě třináctiletý chlapec, žije ve světě úplně odlišném tomu našemu. Ačkoliv jsme stále na zemi, jejich přítomnost se skládá z několika časových období zhroucených lidskou činností do sebe. Takže vedle sebe žijí lidé z času páry, naší současnosti a ze vzdálené budoucnosti spolu s dinosaury, mamuty, roboty a vlastně úplně vším. Když ale Diego přihlíží únosu svého otce a jeho spolupracovníků rozhodne se se svými kamarády jednat a zachránit je na vlastní pěst.



Je třeba si uvědomit, že se jedná o knihu pro čtenáře od deseti let, proto se není co divit, že mladým hrdinům se daří vše na co sáhnou a téměř každým dobrodružstvím proplují bez ztráty kytičky a se smíchem spokojeně putují po nové zemi. Jistěže něco přijde při nejmenším podivné i těm mladším čtenářům, něco přijde zvláštní především těm starším čtenářům, ale celkově, proč ne? Pokud do této knížky nejdete s představou, že budete číst dílo hodné tesání do kamene, určitě se nebudete nudit. A i když si řeknete že se jedná "jen" o knížku pro děti, některé okamžiky na vás, ať chcete, nebo ne udělají dojem.

"Ve světě, kde jsem vyrůstal, se na mě dívali jako na majetek. (...) Potom přišla Srážka časů a až v tu chvíli jsem začal zjišťovat jak chutná skutečná svoboda." (...)
"(...) Mý rodiče to zažívaj každej den, pořád tu jsou lidi, co nás nenáviděj kvůli tomu, jakou máme barvu kůže."
"To neznamená, že jim tu nenávist musíš oplácet."(...) "Ty a tví rodiče jste aspoň přišli na svět... jako lidé. (...) Tenhle nový svět nám přinesl nové příležitosti, o jakých se nám předtím ani nesnilo. Známe svou minulost ale nejsme jí vázáni." (...)
(str. 463)

Samozřejmě jsou okamžiky, kdy si říkáte, zda to autor hlavním hrdinům až moc neulehčuje, protože prostě není možné sestrojit generátor, když nemáte nejmenší potuchy o tom, jak něco takového funguje. Případně fanoušek sci-fi, kterým jsem, by mohl mít problémy s tím, že se elektřina nahrazuje různými parními stroji. Nenahradíte, ale v tomto vysněném světě to funguje. Také jsem překvapila samu sebe. Kolikrát jsem si povzdechla na neskutečné kombinování časových období, ale tady mi to nevadilo. V tu chvíli, kdy jsem se začetla, mi přišlo úplně v pořádku, že loď nemůže jet na dieselový motor, protože by vibrace tím vyvolané ucítili prehistorické příšery.



Kde kdo může (uznávám, v našem světě to je logické) namítnout, že přece není možné, aby posádku obrovské lodě tvořili dva dospělí lidé a pět puberťáků. A že vůbec není možné, aby právě ti mladí lidé byli schopni toho, co dokáží v příběhu. Kniha ale není primárně určena dospělým. S tím přece do té knížky musí jít každý. Mě teda v dětství nebavilo číst příběhy, kde jsou dospělí lidé a řeší své dospělé problémy. Celý děj knihy stojí především na dobrodružství a napětí, obojího je tam dost. Kolikrát jsem si povzdechla, že bych například gravboard (létající prkno) moc ráda měla doma a prováděla na něm přelety nad městem a lesem, stejně jako všichni hrdinové. Stejně tak chci obrovského robota vyrobeného z traktoru, který přemýšlí a vůbec je jako velký bodyguard. Na čem dalším ještě stojí děj? Řekla bych že na pár vtipných situacích určitě!

"Sakra Petey!" vykřikla Paige, sotva začala hrát hudba. "Tohle není žádná polka!" Ustoupila a mnula si chodidlo.
"Moje máma tvrdí, že polka se dá tančit na cokoliv," bránil se Petey. (...) 
(str. 486)
(vysvětlivka: Petey Kowalski s polskými kořeny)



Co mě moc mrzí je, že spousta myšlenek byla jaksi nedotažených. Možná to jsou zadní vrátka k druhému dílu, možná to je vážně jenom nedotažené. Jako když se na začátku objevil gang šikanátorů a pak už o nich nebylo ani vidu ani slechu, jistě děj se místem hodně posunul, ale na konci se vrátil na úvodní lokaci. Nebo výš zmíněné mořské potvory, zasáhly do děje, to ano nicméně by neublížilo je více zapojit do příběhu. Co se mě týče, měla jsem pocit, že jakmile autor nějaký problém odsunul do pozadí, jakoby úplně přestal existovat a vyřešil se nějakým blíže nespecifikovatelným způsobem sám, třeba při honičce s dinosaury, prostě jsou zachráněni a dinosauři sami od sebe zmizeli. No a co mi vadilo ze všeho nejvíc po provinění nikdy nepřišel trest. Kdyby skutečně Diego na lodi dělal to co dělal, asi by už dávno krmil ryby.
Tyto věci by mi, upřímně řečeno, přišly zvláštní v každém věku. Možná by stálo za to tyto zbytečné slepé uličky příběhu vystřihnout, nebo to ukončit jasně a definitivně... Prostě těm bestiím ustřelit palice... (Ehem... Knížka pro mládež...)

Konec samotný pro mě byl částečně překvapivý a částečně vůbec ne. Nepřekvapivý, protože... No hlavní linie dopadla zkrátka tak jak by se dalo očekávat a překvapivý protože Baltazar rozehrál partii pro další díl s velkým stylem, nechal za sebou několik otázek, které si žádají odpověď a také nějaká zlomená srdce, vždyť jsou v pubertě, to by bylo, abychom se nesetkali s nějakou láskou skoro až za hrob!



Proč jsem ale hned z kraje zmínila Disney pohádky? Autor knihy - Armand Baltazar - je dlouhodobý animátor studií Dream Works, Walt Disney a Pixar, tím pádem se svou tvorbou podílel na výrobě několika mých nejoblíbenějších animáků: Princ Egyptský, El Dorado, Příběh žraloka a mnoho dalších. Ilustrace jsem si úplně a zcela zamilovala. Jistě, párkrát jsem si všimla, že něco anatomicky úplně nesedí, ale kdo jsem, abych mohla posuzovat práci profesionála (obzvláště, když jsem narazila na umělcovo portfolium! Které rozhodně stojí za prohlédnutí (TADY je)). I vzhledem k faktu, že když jsem koukala na některé obrázky, přepadla mě neodolatelná touha sehnat je na plakátu a vyvěsit po bytě, především pak krajiny a výhledy do moře mi učarovaly (ono to sice jde, ale za ne zrovna zanedbatelné peníze). Velmi se mi líbila zdánlivá kombinace temper a náčrtů přes malířské počítačové programy. 
Zároveň s tím jsem byla velice ráda, když jsem zjistila, že groteskní podoba jedné z postav výrazně zasahující do děje na hřbetu knihy získala jinou, více realistickou podobu. Protože když jsem viděla kapitána na přebalu byla jsem smutná, že snad ta postava bude skutečně vypadat takto, jenže pak se objevil v ději na dalších ilustracích a byla jsem ráda za změny provedené v jeho obličeji.
Ale POZOR! ilustrace ne jen děj ilustrují ale věrně vyjevují, co se bude na následujících stránkách odehrávat, já vím, já vím, je to těžké odolat. I mě to hrozně ubíjelo, ale kromě prvního zběžného prohlédnutí obrázků jsem byla spořádaný čtenář a četla postupně, protože si pamatuji, co se mi jednou stalo s tou Disney knížečkou a příběhem, který jsem ještě neznala (ano!!! Mluvím k tobě Atlantido: Tajemná říše!!!). A proto jsem potlačila svou zvědavost a vyplatilo se to. Kromě jednoho obrázku, který je nešikovně zařazen před samotnou událost jsem si mohla užívat jak děj tak ilustrace zároveň a unikla jsem zbytečným spoilerům.



Takže tak. Ano, knížka se mi líbila i přes jistá škobrtání v ději. Rozhodně super věc pro mladé snílky, kteří se motají u otců v dílnách a dloubou se v kdekterém šroubku, stejně tak je kniha ideální na vypnutí a představování si, co by se dalo v tomto světě bez času a pravidel provádět. Sakra... Co já bych byla schopná vyrobit!
Hm... 

Bylo by to tak tři a půl, ale Bože! Ty ilustrace...
Mějte se krásně, skládejte básně, a zajeďte na návštěvu do Knihozemě
Lesníček + Bláža

2 komentáře:

  1. Mám téměř stejný názor :-) Pěkná recenze :) darameganknihy.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že nejsem sama, kdo měl více méně kladný názor! Děkuji! 🙂

      Vymazat