Nicméně Žaloba... Žaloba je úplně z jiného soudku.
Název: Žaloba - Zakázané příběhy propašované ze Severní Koreje
Autor: Bandi (Pseudonym)
Počet stran: 264
Nakladatelství: Plus
Tato kniha se nepodobá ničemu, co jsem kdy před tím četla.
Náhled do všedního života lidí, kteří se od nás ostatních vůbec neliší a přesto musí žít schování za neprůhlednými maskami, které každé ráno nasadí na obličej, aby mohli hrát roli, které se pro ten den a pro ten okamžik hodí. Aby nikdo nic nepoznal. Srdce Velkého bratra by zaplesalo radostí.
Soubor sedmi krátkých povídek nás zavádí do míst za těžkou neprůhlednou oponou, kterou je KLDR obehnána, do let mezi roky 1989 a 1995 za vlády Kim Ir Sena - prvního z vládnoucí rodiny Kimů. Dostává se nám několika různých pohledů na život. Setkáme se jak s obyčejnou důchodkyní, tak i se synem vedoucího školitele v továrně, který sleduje jak se lidi chovají a jestli se chovají správně. Setkáme se zkrátka s každým, malým i velkým.
Tato kniha je působivější už jen faktem, že ji napsal někdo, kdo v Severní Koreji žije. O tom člověku toho víme jen málo. Pseudonym Bandi je překládán jako Světluška, narodil se v roce 1950 a v Severní Koreji pracuje jako novinář. Myslím, že tato informace vyvolala dost čistek v tomto novinářském ročníku...
Jak už u mě bývá zvykem, mám pro knihu jen chválu. (Hm, už dlouho jsem nepsala zápornou recenzi...) Jistě styl je čtivý, je znát, že autor se psaní již nějakou dobu podle všeho věnuje, protože jsem nenašla hluché místo, kdy bych si říkala, proč to tak natahuje, ani jsem neměla problém vžít se do situace a ačkoliv je hrozné to říct, tak jsem neměla nejmenší problém si čtení užít! A to z několika důvodů, prvním z nich byla již zmíněná čtivost, dalším důvodem bylo, že všechny kapitoly se pohybovaly v rozmezí třiceti stran, což způsobovalo dojem: "To je krátká kapitola, tak jí dočtu. No ta další taky není tak dlouhá..." A než jsem se nadála, seděla jsem ve tři hodiny ráno s přečtenou knížkou v klíně a přemýšlela, jestli jít spát, nebo to vydržet a jít rovnou do práce.
Ačkoliv si možná řeknete na kolik způsobů asi tak může někdo podat mizérii stylem, který by se dříve, či později, nezačal opakovat, tak Bandi vám v každé povídce ukáže, že to je možné. Ať už pantomimou a sebereflexí v povídce Na jevišti. Nebo skrze utrpení druhých - Pandemonium. Či metaforou převést utrpení a zklamání k životu - Život rychlého oře. Nicméně v zemi, kterou KLDR je, vám může zlomit vaz i náhoda - Město strašidel. Povídka, která ale na mě zapůsobila ze všech nejvíce byla povídka Tak blízko, a přece tak daleko. Během tohoto příběhu jsem si uvědomila jak velké štěstí všichni máme a přesto ne každý naplno využívá to, co mu život nabízí.
Další věcí, kterou bych ráda zmínila, je doslov, kde se dozvíme něco málo o Bandim, zároveň s tím se také dozvíme, jak se povídky dostaly z přísně střežené Severní Koreji do světa. Je jen dobře, že se k nám co Čech dostala tato kniha a že se překládá do dalších jazyků a tím mezi další lidi, protože těchto několik satirických povídek toho o životě tam vypoví mnohem víc, než kde který dokument a knihy o útěcích. Všechny jsou zajímavé a obohacující, ale nevypoví jak se k tomu staví obyčejní lidé, kteří nemají šanci uprchnout.
Co musím zmínit je obálka, která zapadá do řady, jež nakladatelství Plus vytváří: jednoduchý bílý přebal s obrázkem, který je výřez z obálky. Je to jednoduché, efektivní a obal pod přebalem je pokaždé velmi pěkný.
Co říct závěrem? Tato kniha by se měla dostat do rukou každému člověku, ne jen tomu, kdo se zajímá o tu tajemnou zemi. Protože tady nejde o ní. Tady jde o utrpení a tichém zoufalství, které musí člověk umět vypnout, kdykoliv kdy je to nutné. A možná ještě citaci z knihy, z básně, kterou Bandi použil místo poděkování:
Ačkoliv si možná řeknete na kolik způsobů asi tak může někdo podat mizérii stylem, který by se dříve, či později, nezačal opakovat, tak Bandi vám v každé povídce ukáže, že to je možné. Ať už pantomimou a sebereflexí v povídce Na jevišti. Nebo skrze utrpení druhých - Pandemonium. Či metaforou převést utrpení a zklamání k životu - Život rychlého oře. Nicméně v zemi, kterou KLDR je, vám může zlomit vaz i náhoda - Město strašidel. Povídka, která ale na mě zapůsobila ze všech nejvíce byla povídka Tak blízko, a přece tak daleko. Během tohoto příběhu jsem si uvědomila jak velké štěstí všichni máme a přesto ne každý naplno využívá to, co mu život nabízí.
Další věcí, kterou bych ráda zmínila, je doslov, kde se dozvíme něco málo o Bandim, zároveň s tím se také dozvíme, jak se povídky dostaly z přísně střežené Severní Koreji do světa. Je jen dobře, že se k nám co Čech dostala tato kniha a že se překládá do dalších jazyků a tím mezi další lidi, protože těchto několik satirických povídek toho o životě tam vypoví mnohem víc, než kde který dokument a knihy o útěcích. Všechny jsou zajímavé a obohacující, ale nevypoví jak se k tomu staví obyčejní lidé, kteří nemají šanci uprchnout.
Co musím zmínit je obálka, která zapadá do řady, jež nakladatelství Plus vytváří: jednoduchý bílý přebal s obrázkem, který je výřez z obálky. Je to jednoduché, efektivní a obal pod přebalem je pokaždé velmi pěkný.Co říct závěrem? Tato kniha by se měla dostat do rukou každému člověku, ne jen tomu, kdo se zajímá o tu tajemnou zemi. Protože tady nejde o ní. Tady jde o utrpení a tichém zoufalství, které musí člověk umět vypnout, kdykoliv kdy je to nutné. A možná ještě citaci z knihy, z básně, kterou Bandi použil místo poděkování:
Padesát let v této severní zemi
Živ jako mluvící stroj
Živ jako spoutaný člověk
Bez nadání
Pln čiré zloby
Ne perem a inkoustem
Ale kostmi máčenými v krvi a slzách
Psal jsem tato svá slova
Ač možná jsou suchá jako poušť
A drsná jako step
Omšelá jako mrzák
A primitivní jako kamenné nástroje
Čtenáři!
Snažně tě prosím, čti má slova.
-Bandi
(BANDI. Žaloba - Zakázané příběhy propašované ze Severní Koreje. Žaloba: Zakázané příběhy propašované ze Severní Koreje. Praha: Plus, 2018, s. 260. ISBN 978-80-259-0827-3.)
Pět z pěti, bez debat!
Tak zase příště
Lesníček
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář, včetně těch negativních, nás potěší, ploutev na to!