James L. Cambias - Jejich moře

Temně zelená obálka Jejich moře mě zaujala hned. Navíc čerstvá novinka, ještě skoro teplá z tiskárny, se v knihovně zas tak často nevidí a to by v tom byl čert, abych takovou šanci nevyužila. Navíc pochází z malého žánrového nakladatelství (Planeta 9) a ty si u nás sakra zaslouží být podporované. Tak uvidíme jestli kvalita předčí kvantitu. Sci-fi zdar!

Název: Jejich moře 

Autor: James L. Cambias

Počet stran: 323

Nakladatelství: Planeta 9

Sci-fi už dávno není jen Star Trek a Star Wars, je to celý obrovský žánr zasahující do všech oblastí kultury (včetně lingvistiky WOW!) s vlastními sub žánry, kategoriemi a fandomy. Rádi byste futuristická města, cestování časem, mezigalaktické bitvy nebo vzpouru robotů? Všechno máme. Jejich moře slibovalo zkoumání nových druhů, spory s mimozemšťany a hlavně neodbytnou lidskou touhu po objevování. Protože pod povrchem zamrzlého měsíce Ilmatar se skrývá víc než jen ledová voda a nekonečná tma.

Jejich moře pěkně odsýpá, ne že by přímo jedna akce střídala druhou, ale děj postupuje rovnoměrným tempem jako skupina čínských turistů na pražském hradě. Cambias čtenářům představuje planetu Ilmatar, její obyvatele a další mimozemštany, co se do toho zamíchají, hned z několika pohledů. nakonec tu máme tedy tři dějové/názorové linky - lidi, Ilmatřany a Šoleny. Díky každé jednotlivé lince objevujeme názorové a kulturní střety mezi jednotlivými rasami, vzájemnou nevraživost či touhu po vědění. Lidi vidí Šoleny jako uzurpátory, Šoleni mají pocit, že lidi jsou jako děti a Ilmatřani no... ti plavou kolem a jsou z toho zmatení. Nemůžu určit jaký pohled mě bavil nejvíc, protože každý měl něco do sebe a nakonec se z nich stala krásně do sebe zapadající skládačka. 

Z tématu galakticko-kulturního střetu by se určitě dalo vytřískat víc než 323 stran aniž by to čtenáře nudilo, ale Cambais se drží toho co mu očividně jde a to je držet se při zemi. Žádné náročné popisy techniky, fyziky ani vesmíru, vlastně toho science dostanete daleko míň než fiction. Zbytečně se nerýpe ani ve filozofii či (jakékoli) historii. Od všeho dostanete pečlivě odměřenou trošku a pro funkční děj to překvapivě stačí. Jejich moře působí jako sci-fi ze staré školy s úměrnou akcí a jen maličkým přesahem. Žádného Asimova v tom opravdu nehledejte. 

Autorovi se nemůže upřít představivost. Ilmatřani mi přišly skvěle vymyšlení do začátku do konce, jejich jazyk, kultura, zákony i zemědělství. A vůbec celá planeta a její prostředí mě přišla jako vcelku osvěžující nový nápad. Avšak většinu času jsem chtěla víc, víc informací o tom jak to teď funguje na naší planetě, odkud se vlastně Šoleni vzali nebo jak jsme vlastně dostali k objevování vesmíru. Děj se soustředí výhradně na Ilmatar a u ostatních věcí jen tak brouzdáte po povrchu bez možnosti ponořit se hlouběji. Při čtení finále jsem se nemohla zbavit pocitu, že už jsem to někde četla. Nemyslím konkrétní děj, ale tu myšlenku mezigalaktického konfliktu, prosazování svých názorů nad názory ostatních a bezohlednost v jejich aplikování. Vymyslet v dnešní době něco originálního je nemožné, ale zde mi přišel již stokrát využitý nápad jaksi očividnější než u jiných knih. 

Obálka se mi na první pohled velmi zamlouvala a když jsem zjistila, že má některé části vystouplé a vy si tak můžete nahmatat řasy, korály a drsný krunýř Ilmatřanů, líbila se mi ještě víc. Rozumějte takováhle srandička stojí v tiskárně nemalé peníze, ale jde o skvělý detail, za který nakladatelství tleskám. Také jsem neuvěřitelné ráda, že se Planeta 9 rozhodla pro obálku od pana Tomáše Kučerovského, protože po té originální bych asi v životě nesáhla. 

              

Mezi kapitolami na vás čekají minimalistické černobílé ilustrace, které k tomu všemu sedí jako prdel na hrnec. Ačkoli po vizuální stránce je kniha skvost, neškodilo by nasypat trochu rozpočtu i do korektur. Minimálně třikrát jsem si všimla slov bez mezer slitých do jednoho velkého celku. Dál se v tom rýpat nebudu. 

Jejich moře mi přišlo jako drobná ochutnávka něčeho většího, nějakého obrovského celku, do kterého mě autor teprve zatáhne. Lehounce otevřený konec mi dává naději, že tomu tak opravdu bude a já dostanu další díl, který mi dá všechno, co mi v tom prvním scházelo. Ačkoli mám ke knize výhrady, nemůžu popřít že jsem si jí užila a Ilmatar mě pohltil.