Holly Jacksonová - Návod na vraždu pro hodné holky

YA je žánr se kterým vedu již letitý boj. A řekněme že moje nelibost vůči němu za ty roky spíše stoupá. Jenže i přes všechno to zklamání dávám tomuto žánru neustálé nové a nové šance a doufám, že konečně narazím na knihu, nad kterou nebudu protáčet oči. Na detektivní YA novinku od Grady pěli všichni ódy a tak jsem po ní s nadějí sáhla i já. Jestli jsem protáčela oči jak herní automat nebo se konečně dočkala dobré knihy, se dozvíte v článku. 

Název: Návod na vraždu pro hodné holky

Autor: Holly Jacksonová

Počet stran: 365

Nakladatelství: Cosmopolis

 

Nejsem žádný velký YA znalec (spíš profesionální hejter), ale mnoho detektivních knih jsem z tohoto žánru nečetla. Vlastně jsem si vzpomněla je na Zmizelé dívky od Lauren Oliverové a ty se mi líbily natolik, že jsem se rozhodla dát šanci i Návodu na vraždu pro hodné holky. Přistupovala jsem ke knize s minimálním očekáváním a jistou mírou předpojatosti, ale ona mě již na první stránce překvapila a vtáhla dovnitř. Byla jsem chycená a nezbývalo mi nic jiného než číst a spolu s hlavní hrdinkou najít pravého vraha Andie Bellové.

Největší předností Návodu je jeho grafické zpracování. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinka pracuje na školním projektu je kniha plná wordovských souborů, přepisu rozhovorů, policejních protokolů, sms zpráv nebo facebookových chatů, prostě všeho co můžete k takovému vlastnímu vyšetřování potřebovat. Ve zprávách se škrtá, píše rukou nebo i začerňuje z důvodu cenzury a tak všechno, co čtete působí naprosto autenticky, až máte pocit, že snad do knihy někdo jen okopíroval již existující dokumenty. 

Hlavní hrdinka Pipa je děvče, kterému budete fandit a snad se s ní i místy ztotožníte. Domácí úkoly má vlastně ráda, v hlavě má spoustu zbytečných faktů, dodržuje termíny a párty ani večírky jí nezajímají. Je víc než chytrá, ale nebude na vás působit povýšeně, což se mnohdy u podobných hrdinek stává. Dále tu máme Raviho Singha, uzavřeného mladšího bratra domnělého vraha, jehož charakter se před vámi rozvíjí postupně po malých krocích a vy tak spolu s Pipou objevujte skutečné dopady falešného obvinění na jeho rodinu. Žádná z postav není černobílá, vysloveně špatná nebo zlá. Všechny mají svoje silné i slabé stránky, dělají racionální i naprosto stupidní rozhodnutí a to včetně hlavní hrdinky, což je hodně sympatické. Přiznejme si, že málokdo je v sedmnácti bezchybný mastermind, který se nikdy nenechá zviklat emocemi. 

Tempo, které autorka nasazuje je svižné, děj ubíhá a čtenář se rozhodně nenudí. Nic se zbytečně neokecává, jeden důkaz střídá druhý a vy se tak na každé stránce dozvídáte o nových materiálech, vodítkách, domněnkách a nakonec i nezvratných důkazech. Tempu velice prospívají právě výše zmíněné dokumenty a přepisy rozhovorů, které oživují jinak zavedenou er formu vyprávění.

S postupem děje se začnou hromadit postavy, křivdy i důkazní materiál, ale autorka vše drží v pevných rukách a tak se rozhodně nemůže stát, že se ztratíte v tom kdo komu co provedl nebo kdo kde byl, s kým a proč. Vše do sebe zapadá, žádná otázka nezůstane nezodpovězená, každý důkaz má své místo a každá postava dostane, co si zaslouží. Navíc zůstanete napjatí téměř do poslední stránky. A to vše prosím bez deus ex machina momentů, násilně pospojovaných dějových linek nebo zcela očividných plot twistů. Klobouček, paní Jacksonová. 

Návod na vraždu pro hodné holky je akční young adult thriller, který vás bude bavit a ještě si u něj odpočinete. Nečekejte složité detektivní techniky ani zádumčivé vyšetřovatele. Místo toho se nechte vtáhnout do světa teenagerů, touze po dokonalosti, dívčích intrik, vydírání a faktu, že není všechno zlato, co se třpytí. Velryby rozhodně doporučují a dávají pět velrybek za vzkříšení mojí důvěry v žánr YA.  Jo a taky malé bezvýznamné plus za  zmínění naší malé zemičky! 

"Poslouchej Lauri, ptala jsem se Pipy jaké si chce vzít pyžamo a ona mi zničehonic říká: 'Je mi to buřt.' A vůbec si neuvědomila, že to je teda dost podivná odpověď na mou otázku."

"Zas tak podivné to teda není," brání se Pipa. "Prarodiče z tátovy strany jsou Češi a u nich se to běžně používá. Znamená to jen, že je mi to prostě jedno."