Název: Matčina hra (The Other Woman)
Autor: Sandie Jones
Počet stran: 352
Nakladatelství: Cosmopolis
Povím vám, ideální je, se nikdy nedívat na žádné anotace, nikdy nebrat v potaz to, co kdo kam napíše a nestavět svoje předpoklady na základě toho, co jste kde vyčetli, jinak budete překvapení asi tak jako jsem byla já, když se moje stará dobrá intuice naprosto spletla - a že se mi to nestává často, kolikrát uhádnu zápletku ještě dřív, než vůbec dočtu knihu do poloviny.
Matčina hra je... Kniha která vás velmi naláká. Obálkou, anotací, hodnocením, názvem, nálepkou návykový psycho thriller na obálce.
A naláká vás skutečně královsky, od okamžiku kdy knihu otevřete, čekáte, kdy na vás ze stránek knih vyskočí vyšinutá matka se sladkým úsměvem na tváři a se zkrvaveným nožem schovaným za zády.
Emily a Adam se setkali tak jako spousta jiných párů, všechno vypadá jako že našli každý svůj perfektní druhý dílek, až do okamžiku, kdy se Emily setkává s Adamovou matkou Pammie, která se rozhodne udělat ze života mladé ženy peklo. I když jedná v náznacích její slova a činy zraňují a způsobují bolest. Její úžasný starší syn ji bezmezně miluje a Emily nezbývá než hrát druhé housle, ale upřímně, která z nás by se s tím smířila?
Kniha ubíhá svým líným tempem, v okamžicích kdy nedochází ke konfrontaci s Pammie se pár oddává milostnému životu nebo hádkám, podle toho jak to zrovna na autorku přišlo. Upřímně několikrát jsem se přistihla, že pokud by takto vypadal můj partnerský život, asi bych za sebou práskla dveřmi a ještě z auta bych tomu chlápkovi ukazovala zvednutý prostředník. Stačil by jen zlomek toho, čemu se Emily dostává, jak od něj, pro kterého je maminka svatá a nedotknutelná, pro kterého jsou jeho problémy větší a důležitější než problémy jeho partnerky, tak od Pammie.
Nicméně v okamžiku, kdy do děje nastoupí Pammie, máte pocit, že se bude dít něco zajímavého, přeci jen, ona je ta hlavní záporná postava v tomto dramatu. Nebo ne? Osobně si nejsem jistá, kolikrát se mi mnohem horším problémem jevil její syn, to že je ztřeštěná a ochranitelská vůči svému nejdražšímu synáčkovi, no dejme tomu, některé matky prostě takové jsou. (Když si vzpomenu jaké scény předváděla moje babička od táty mé mámě... A tou dobou byli moji rodiče už třicet let svoji.) Ale že on je schopný vyvádět jako smyslů zbavený z toho, že ona má kamaráda gaye, že se dovoluje vídat se svými kamarády, že vypustí křivé slovo o jeho matce.
Proč to tak je? Protože to nejsou útoky které by mě dostaly do kolen. Upřímně jsem si nikdy žádnou přímou šikanu neprožila, protože jsem tomu učinila fackou přítrž už v prvopočátcích, ale i ty náznaky byly horší než drobné úsečné poznámky, které má Adamova matka. Přibrala jsi, ty šaty nejsou to pravé, no takhle s tebou nestráví zbytek života.
Kniha je psaná v ICH formě, tudíž se nemusíte obávat hluchých míst nepovedených popisů, právě naopak, osobně jsem knihu zhltla v podstatě během jednoho dne, neskutečně čtivé a i když víte, že se tento thriller ponese v klidnějším duchu, jste neustále napjatí, protože čekáte odkud přijde ta pomyslná střela do týla v podobě vydírání a zastrašování, takže i když si od knihy chcete dát pauzu, pořád si říkáte, že to třeba přijde a byla by přece škoda nechat to na později.
Je lehce škoda, že se autorka nevěnuje moc pozornosti prostředí a popisu postav, zběžně vám popíše základní rysy, ale třeba k hlavní hrdince, její rodině a jejím přátelům jsem nebyla schopna přiřadit žádné tělo, protože pokud vůbec byl nějaký popis, byl velmi letmý a mlhavý. Stejně tak i prostředí, nejprve jsem měla pocit, že mluvila o bytě, pak tam byly schody i s odpočívadlem, stejně tak i jinde, myslela jsem, že jde o přízemní bungalov, ale nakonec se v baráčku objevilo i jedno patro navíc.
Co ale nezapomněla zmínit byl fat že má iPhone a iPad. Stejně jako mi přišlo, že je paní Jones velká fanynka rodiny Middleton - Kate, Pippa a James jsou jména tří významných postav.
Tu pomyslnou střelu autorka pochopitelně vystřelí. A je dobrá. Upřímně pokud bych si dala dohromady klady a zápory knihy, které jsem zmínila, tak v okamžiku, kdy na váhy dopadne závěr knihy, jako by se váhy zhouply na stranu kladů. Je to nečekané a v okamžiku, kdy se blížilo nevyhnutelné se mi převrátil vnitřní klid, který ve mě samolibě narůstal, když se potvrzovala moje hypotéza. Pochopitelně zapracuje všemi autory tak milovaná deus ex machina, ale abych řekla, tím jak bylo vše šokující mě to ani tak moc nevadilo.
Děkuji za recenzní výtisk Matčiny hry nakladatelství Cosmopolis. A děkuji i za příležitost zase něco napsat.
Doufám, že i něco smysluplného.
Matčina hra je... Kniha která vás velmi naláká. Obálkou, anotací, hodnocením, názvem, nálepkou návykový psycho thriller na obálce.
A naláká vás skutečně královsky, od okamžiku kdy knihu otevřete, čekáte, kdy na vás ze stránek knih vyskočí vyšinutá matka se sladkým úsměvem na tváři a se zkrvaveným nožem schovaným za zády.
Emily a Adam se setkali tak jako spousta jiných párů, všechno vypadá jako že našli každý svůj perfektní druhý dílek, až do okamžiku, kdy se Emily setkává s Adamovou matkou Pammie, která se rozhodne udělat ze života mladé ženy peklo. I když jedná v náznacích její slova a činy zraňují a způsobují bolest. Její úžasný starší syn ji bezmezně miluje a Emily nezbývá než hrát druhé housle, ale upřímně, která z nás by se s tím smířila?
Kniha ubíhá svým líným tempem, v okamžicích kdy nedochází ke konfrontaci s Pammie se pár oddává milostnému životu nebo hádkám, podle toho jak to zrovna na autorku přišlo. Upřímně několikrát jsem se přistihla, že pokud by takto vypadal můj partnerský život, asi bych za sebou práskla dveřmi a ještě z auta bych tomu chlápkovi ukazovala zvednutý prostředník. Stačil by jen zlomek toho, čemu se Emily dostává, jak od něj, pro kterého je maminka svatá a nedotknutelná, pro kterého jsou jeho problémy větší a důležitější než problémy jeho partnerky, tak od Pammie.
Nicméně v okamžiku, kdy do děje nastoupí Pammie, máte pocit, že se bude dít něco zajímavého, přeci jen, ona je ta hlavní záporná postava v tomto dramatu. Nebo ne? Osobně si nejsem jistá, kolikrát se mi mnohem horším problémem jevil její syn, to že je ztřeštěná a ochranitelská vůči svému nejdražšímu synáčkovi, no dejme tomu, některé matky prostě takové jsou. (Když si vzpomenu jaké scény předváděla moje babička od táty mé mámě... A tou dobou byli moji rodiče už třicet let svoji.) Ale že on je schopný vyvádět jako smyslů zbavený z toho, že ona má kamaráda gaye, že se dovoluje vídat se svými kamarády, že vypustí křivé slovo o jeho matce.
Proč to tak je? Protože to nejsou útoky které by mě dostaly do kolen. Upřímně jsem si nikdy žádnou přímou šikanu neprožila, protože jsem tomu učinila fackou přítrž už v prvopočátcích, ale i ty náznaky byly horší než drobné úsečné poznámky, které má Adamova matka. Přibrala jsi, ty šaty nejsou to pravé, no takhle s tebou nestráví zbytek života.
Kniha je psaná v ICH formě, tudíž se nemusíte obávat hluchých míst nepovedených popisů, právě naopak, osobně jsem knihu zhltla v podstatě během jednoho dne, neskutečně čtivé a i když víte, že se tento thriller ponese v klidnějším duchu, jste neustále napjatí, protože čekáte odkud přijde ta pomyslná střela do týla v podobě vydírání a zastrašování, takže i když si od knihy chcete dát pauzu, pořád si říkáte, že to třeba přijde a byla by přece škoda nechat to na později.
Je lehce škoda, že se autorka nevěnuje moc pozornosti prostředí a popisu postav, zběžně vám popíše základní rysy, ale třeba k hlavní hrdince, její rodině a jejím přátelům jsem nebyla schopna přiřadit žádné tělo, protože pokud vůbec byl nějaký popis, byl velmi letmý a mlhavý. Stejně tak i prostředí, nejprve jsem měla pocit, že mluvila o bytě, pak tam byly schody i s odpočívadlem, stejně tak i jinde, myslela jsem, že jde o přízemní bungalov, ale nakonec se v baráčku objevilo i jedno patro navíc.
Co ale nezapomněla zmínit byl fat že má iPhone a iPad. Stejně jako mi přišlo, že je paní Jones velká fanynka rodiny Middleton - Kate, Pippa a James jsou jména tří významných postav.
Tu pomyslnou střelu autorka pochopitelně vystřelí. A je dobrá. Upřímně pokud bych si dala dohromady klady a zápory knihy, které jsem zmínila, tak v okamžiku, kdy na váhy dopadne závěr knihy, jako by se váhy zhouply na stranu kladů. Je to nečekané a v okamžiku, kdy se blížilo nevyhnutelné se mi převrátil vnitřní klid, který ve mě samolibě narůstal, když se potvrzovala moje hypotéza. Pochopitelně zapracuje všemi autory tak milovaná deus ex machina, ale abych řekla, tím jak bylo vše šokující mě to ani tak moc nevadilo.
Děkuji za recenzní výtisk Matčiny hry nakladatelství Cosmopolis. A děkuji i za příležitost zase něco napsat.
Doufám, že i něco smysluplného.
Krásné podzimní dny!
Lesníček a Pepé!
Jé, tak to já se byla z Matčiny hry naprosto nadšená...:-D
OdpovědětVymazatTo chování Emily je těžké soudit. Nikdy jsem to díky Bohu nezažila, ale vzhledem k tomu, že se dějeběžně, že ženy zůstavají i ve vztahu, kde je třeba muž bije, je to asi "pochopitelné". Ne jako, že chápu, proč zůstávají, ale je mi jasné, že odejít asi musí být těžké...
Každopádně teda mně se líbila hrozně moc. :-D
Mě se taky líbila, bylo to hrozně čtivé, ale mám raději o něco drsnější věci, byla to taková příjemná jednohubka, ale že bych z toho měla nějak nepříjemný pocit, to se nedá úplně říct :D
VymazatJako jednohubka ano, kniha se četla dobře a udržovala napětí i když konečný zvrat jsem od poslední třetiny knihy tak nějak předvídala a potvrdilo se. Jinak mi ale hlavní hrdinka byla dost nesympatická vč. životního stylu, moc jsem to s ní neprožívala. Spíš mě zajímala hlavní záporná postava "tchýně". Pobavila jsem se, ale vracet se k ní nebudu, spíš jí pošlu dál. Jinak jako triller s podobným námětem doporučuji knihu Přítelkyně a z jiného žánru českou "Tchýně a uzený".
Vymazat