Žakelína loví v knihobudkách #12

Knihobudky jsou jako dárky, které můžete rozbalovat pořád dokola. A nejlepší na nich je, že nikdy nevíte, co dostanete. Někdy je to romantický příběh nebo třeba i erotická pohádka. Jindy dobrodružný sci-fi příběh, historické drama anebo politické spisy našeho prezidenta. Jasně, ne všechny dárky se vám musí líbit, ale naštěstí máte povětšinou na výběr. Já si vybrala psychologický thriller o jistém chlapci a taky je v angličtině!

O téhle knížce jsem toho slyšela moc a moc. A pořád jsem si říkala, že bych si jí třeba mohla půjčit, ale úspěšně jsem na to zapomněla a úplně se mi celá kniha vypařila z hlavy. Ale opět mě zachránily mé milé knihobudky, když z nich na mě vyskočil tenhle anglický psychologický thriller. Jen abyste byly v obraze: 

"Román Musíme si promluvit o Kevinovi je koncipovaný jako série brutálně upřímných dopisů, které hlavní hrdinka Eva píše svému odcizenému manželu Franklinovi. Snaží se v nich najít odpověď na otázku, proč jejich syn tři dny před svými šestnáctými narozeninami zastřelil sedm spolužáků a učitelku. Eva se v dopisech nevyhnutelně vrací do Kevinovy a tím i své minulosti a zabývá se složitými rodinnými a rodičovskými vztahy. Když se úspěšná podnikatelka Eva provdala za mnohem konvenčnějšího Franklina, nebyla si vůbec jistá, zda chce mít dítě, a Kevin, jako by to tušil. Odmalička se k ní choval otevřeně nepřátelsky. Působil dojmem dítěte, které je necitlivé k ostatním a čas od času vysloveně zlovolné. Otec synovy nedostatky umíněně přehlížel a jeho problematické chování nepřímo kladl za vinu Evě. Příchod mladší sestry Celie, která byla v mnoha ohledech Kevinovým opakem, situaci vůbec nevylepšil, a příběh s děsivou nevyhnutelností směřoval ke dni masakru. Mistrně napsaný hororový příběh zasadí čtenáři v závěru ještě jednu nečekanou ránu."

No, tak to vážně chcete. Synáčka, který vás už od narození pravděpodobně nenávidí a manžela, kterému to je jedno. A pak se člověk diví, že to dopadá mnohonásobnou vraždou.  Navíc je v angličtině a tak se zase trošku pocvičím a obohatím si slovní zásobu. Co jsem tak do knihy nahlížela, nezdálo se mi to nijak složitě napsané, paradoxně bych řekla, že mi to dost ulehčuje koncept celého příběhu, který je psaný jako dopisy. Žádné nepřeberné množství postav a prostředí... alespoň doufám. Sice nemám tušení, kdy se ke knize dostanu, ale těším se na ni. 

 A co zajímavého jste poslední dobou objevili vy? Ať už z knihobudky nebo třeba z antikvariátu.  

Zdraví Dortíček a velryba Kamil, myslím, že napíšu autorce ať se druhý díl jmenuje "Musíme si promluvit o Kamilovi", budete to trhák.