A po krátkém nadšení. Přišel pomalý pád do hlubiny nazvané: Soudím tě za to, že jsem se těšila a ty tohle!
Název: Píseň krve - Stín krkavce kniha první (Blood Song - A raven's Shadow Novel 1)
Autor: Anthony Ryan
Počet stran: 624
Nakladatelství: Host
No dobře, přiznávám, že perex je míněný trochu zle. Ale já si nemůžu pomoci. Jsem z toho vážně špatná, tahle knížka měla v samotném počátku náběh na to, že utne šňůru populárních knih, co u velryb pohořely! Taky jsem byla ráda, že jsem třeba našla něco, co zaplní díru mezi Vichry zimy a novými knihami Joa Abercrombieho, takže ano. Hlubina nazvaná Soudím tě za to, že jsem se těšila a ty tohle! byla tedy opět nakrmena... A pověst velryb udržena.
S Vélinem Al Sornou se setkáváte v okamžiku kdy je lodí poslán aby se setkal se svým osudem - se smrtí (jak to dopadne se z pochopitelných důvodů dozvíte až na konci). Jelikož si svůj blízký skon jasně uvědomuje vypráví svůj životní příběh kronikáři. Od odložení do kláštera, kde měl být vycvičený v super válečníka, po různé bitvy s nějakými jinými válečníky, až po události, které vyústily do situace ve které se právě nachází.
Po začátku přinášejícím snahu být zajímavým počinem s náznaky akčního děje, který se ale nevytrhne ze šablony "vytáhnu nohy z kláštera, něco se stane" mi autor předložil typického hrdinu. Mladého, slavného, silného, bojově zdatného mladíka, kterého jeho pověst předchází a kterému se kde co daří, jen se na to podívá, rozervaného mezi tím, co by se mělo udělat, jak by to bylo správně a jak špatně. Co by to bylo za hrdinu bez zvláštních schopností a hlavně! Bez proroctví! To přece nejde! A ne jen hrdina je typický. Děj: půjdu tam kam mě kdo pošle a udělám, co se po mě žádá a budu se tím užírat, protože ten člověk je jenom intrikář a proč bych měl být sobec a jednat jinak.
Tohle všechno je sice hrozně pěkné, můj problém spočívá v tom, že jsem se s tím již setkala. Samozřejmě ne se vším v jedné knize, ale většinu z toho člověk někde přečetl a viděl. Bylo by pošetilé myslet si, že i ti nejlepší autoři neberou inspirace jinde. Ale tenhle hrdina a jeho kamarádi prostě sebrali všechny dobré vlastnosti a ctnosti od všech známých hrdinů a seděli na nich jako žáby na prameni, zatímco pro ostatní zbyly takové ty, co moc lidí nechce, jako ošklivost, vypočítavost, netrpělivost, výbušná povaha, bojácnost, nesympatičnost a tak...
Jenže ani s rozjíždějícím dějem se moje nadšení nestupňovalo. Nebudu lhát, třetí, čtvrtou část jsem přijala s větším nadšením - bitvy a souboje a intriky. Bylo to i přes všechno to škobrtání a dějově velice hluchá místa, lepší než ne zrovna do detailů dotažený život v klášteře, osobně bych ocenila krvavější střety a hlubší myšlenkové pochody. I bych ocenila rafinovanější odhalení děje, než detektivně zatajený důvod proč se děje právě to, co je popisováno, aby to bylo později odhaleno s fanfárami a všemi poctami (myslím, že tohle využíval Dick Francis ve svých detektivkách).
Stejně tak bych s povděkem přijala méně předimenzovaný děj a méně nevýznamných postav. Seznam postav je krásný, ale poměrně zbytečný, jedno jméno znělo stejně jako druhé (i kvůli častým rodinným vazbám), osoba neměla valný vliv na děj, ty nejdůležitější postavy se tam zas a znovu objevovaly, takže jste neměli šanci je zapomenout, ale mohli jste se podívat jak se jmenoval Nadějný, kterého tam jeho vlastním jménem osloví tak dvakrát... Třikrát.
Celkem mi překážely narážky na skutečný svět. (Začátek ironie) Ani jsem si nevšimla narážek na některá náboženství, jako Nebeský Otec, Deset knih nebo bohyně spravedlnosti Herlia a muže, kterého věčně něco ožírá. (Konec ironie) Pardon, měl to být výsměch vyznáním, nebo to měl být takový ten efekt: Šmankote, on je ten spisovatel taky člověk ze Země a dával ve škole pozor! Jedno by bylo super ale oboje mi přišlo zbytečné.
Dobře teď něco povzbuzujícího. Zajímavý byl styl vyprávění, celý je retrospektivní. A pak tam jsou retrospektivy v retrospektivě! A ty mají svoje další malé retrospektivy! Nicméně bylo to ozvláštnění děje, který se na začátku každé části vrátil do přítomnosti k Vélinovi, který má svou vlastní kancelář uvádění románů na pravou míru. Trochu mi je líto, že mi tyto několikastránkové vsuvky přišly o něco poutavější než zbytek děje. Ve skutečnosti jsem si v těch částech vytvořila nejpevnější vztah s hlavním hrdinou. Asi to tak ale být nemělo, ale mě přišlo lepší pozorovat toho člověka s odstupem a myslet si o něm, že je tajemný podivín, než se mu neustále dívat do hlavy.
K práci nakladatelství Host nemám námitek, občas jsem si všimla chybějících uvozovek na začátku nebo na konci přímé řeči, jinak graficky pěkně zpracované, meč na obálce naprosto nepoužitelný, ale je to pěkné a spoustu lidí stejně jako využité tónování zaujme. Mě osobně by se obálka víc líbila celá barevná, ale na zadní straně obálky je pěkný jednoduchý gotický portál, takže subjektivní balance +/-skončila plichtou.
Celkově knihu shrnuji takto: Nic mi nedala a nic mi nevzala. Nejspíš bych za normálních okolností tak záporně nehodnotila, nicméně veškeré nadšené recenze a hodnocení na tuto knihu mě donutily nastavit si laťku dost vysoko a to byla chyba. Velká očekávání přináší velká zklamání. Nicméně jsem si jistá že pro ty, kteří se s epickým fantasy moc nesetkali to mohla být skvělá kniha. A já se se zklamaným povzdechem vracím do světa Joa Abercrombieho, který je přesně podle mého gusta a dalších autorů, kteří se mu trochu blíží.
Další díl? Nu. Spíš ne.
S Vélinem Al Sornou se setkáváte v okamžiku kdy je lodí poslán aby se setkal se svým osudem - se smrtí (jak to dopadne se z pochopitelných důvodů dozvíte až na konci). Jelikož si svůj blízký skon jasně uvědomuje vypráví svůj životní příběh kronikáři. Od odložení do kláštera, kde měl být vycvičený v super válečníka, po různé bitvy s nějakými jinými válečníky, až po události, které vyústily do situace ve které se právě nachází.
Po začátku přinášejícím snahu být zajímavým počinem s náznaky akčního děje, který se ale nevytrhne ze šablony "vytáhnu nohy z kláštera, něco se stane" mi autor předložil typického hrdinu. Mladého, slavného, silného, bojově zdatného mladíka, kterého jeho pověst předchází a kterému se kde co daří, jen se na to podívá, rozervaného mezi tím, co by se mělo udělat, jak by to bylo správně a jak špatně. Co by to bylo za hrdinu bez zvláštních schopností a hlavně! Bez proroctví! To přece nejde! A ne jen hrdina je typický. Děj: půjdu tam kam mě kdo pošle a udělám, co se po mě žádá a budu se tím užírat, protože ten člověk je jenom intrikář a proč bych měl být sobec a jednat jinak.
Tohle všechno je sice hrozně pěkné, můj problém spočívá v tom, že jsem se s tím již setkala. Samozřejmě ne se vším v jedné knize, ale většinu z toho člověk někde přečetl a viděl. Bylo by pošetilé myslet si, že i ti nejlepší autoři neberou inspirace jinde. Ale tenhle hrdina a jeho kamarádi prostě sebrali všechny dobré vlastnosti a ctnosti od všech známých hrdinů a seděli na nich jako žáby na prameni, zatímco pro ostatní zbyly takové ty, co moc lidí nechce, jako ošklivost, vypočítavost, netrpělivost, výbušná povaha, bojácnost, nesympatičnost a tak...
Jenže ani s rozjíždějícím dějem se moje nadšení nestupňovalo. Nebudu lhát, třetí, čtvrtou část jsem přijala s větším nadšením - bitvy a souboje a intriky. Bylo to i přes všechno to škobrtání a dějově velice hluchá místa, lepší než ne zrovna do detailů dotažený život v klášteře, osobně bych ocenila krvavější střety a hlubší myšlenkové pochody. I bych ocenila rafinovanější odhalení děje, než detektivně zatajený důvod proč se děje právě to, co je popisováno, aby to bylo později odhaleno s fanfárami a všemi poctami (myslím, že tohle využíval Dick Francis ve svých detektivkách).
Stejně tak bych s povděkem přijala méně předimenzovaný děj a méně nevýznamných postav. Seznam postav je krásný, ale poměrně zbytečný, jedno jméno znělo stejně jako druhé (i kvůli častým rodinným vazbám), osoba neměla valný vliv na děj, ty nejdůležitější postavy se tam zas a znovu objevovaly, takže jste neměli šanci je zapomenout, ale mohli jste se podívat jak se jmenoval Nadějný, kterého tam jeho vlastním jménem osloví tak dvakrát... Třikrát.
Celkem mi překážely narážky na skutečný svět. (Začátek ironie) Ani jsem si nevšimla narážek na některá náboženství, jako Nebeský Otec, Deset knih nebo bohyně spravedlnosti Herlia a muže, kterého věčně něco ožírá. (Konec ironie) Pardon, měl to být výsměch vyznáním, nebo to měl být takový ten efekt: Šmankote, on je ten spisovatel taky člověk ze Země a dával ve škole pozor! Jedno by bylo super ale oboje mi přišlo zbytečné.
Dobře teď něco povzbuzujícího. Zajímavý byl styl vyprávění, celý je retrospektivní. A pak tam jsou retrospektivy v retrospektivě! A ty mají svoje další malé retrospektivy! Nicméně bylo to ozvláštnění děje, který se na začátku každé části vrátil do přítomnosti k Vélinovi, který má svou vlastní kancelář uvádění románů na pravou míru. Trochu mi je líto, že mi tyto několikastránkové vsuvky přišly o něco poutavější než zbytek děje. Ve skutečnosti jsem si v těch částech vytvořila nejpevnější vztah s hlavním hrdinou. Asi to tak ale být nemělo, ale mě přišlo lepší pozorovat toho člověka s odstupem a myslet si o něm, že je tajemný podivín, než se mu neustále dívat do hlavy.
K práci nakladatelství Host nemám námitek, občas jsem si všimla chybějících uvozovek na začátku nebo na konci přímé řeči, jinak graficky pěkně zpracované, meč na obálce naprosto nepoužitelný, ale je to pěkné a spoustu lidí stejně jako využité tónování zaujme. Mě osobně by se obálka víc líbila celá barevná, ale na zadní straně obálky je pěkný jednoduchý gotický portál, takže subjektivní balance +/-skončila plichtou.
Celkově knihu shrnuji takto: Nic mi nedala a nic mi nevzala. Nejspíš bych za normálních okolností tak záporně nehodnotila, nicméně veškeré nadšené recenze a hodnocení na tuto knihu mě donutily nastavit si laťku dost vysoko a to byla chyba. Velká očekávání přináší velká zklamání. Nicméně jsem si jistá že pro ty, kteří se s epickým fantasy moc nesetkali to mohla být skvělá kniha. A já se se zklamaným povzdechem vracím do světa Joa Abercrombieho, který je přesně podle mého gusta a dalších autorů, kteří se mu trochu blíží.
Další díl? Nu. Spíš ne.
Lidi, navrhněte mi nějaké epické fantasy, ne Malazs.
Dík a mějte mě, i přes můj názor, rádi!
Lensíček
Mě se Píseň krve líbila hodně, bylo to napínavé, skvěle se to četlo a jasně, nic extra nového pod sluncem, ale Anthony Ryan je dle mého výborný vypravěč, tak nízká míra originality zas tak nevadila. Zklamaná jsem byla až u třetího dílu, který za moc nestál. Ale i tak tuhle sérii řadím k těm povedeným :-)
OdpovědětVymazatNo já jsem právě ze všech těch nadšených recenzí očekávala nějaký boom! Něco co mě posadí na zadek a souhlasím, že to bylo hodně čtivé. Ale moc mi chybělo to překvapení a něco nepředvídatelného v ději... :)
VymazatTvoje recenze se mi zdá dost přísná. Musím s tebou nesouhlasit, protože trilogie Stín krkavce je velmi povedená. Napínavý děj a sympatické postavy nutí čtenáře číst dál, aby se dozvěděl, jak to všechno dopadne. Tvoje laťka byla možná vysoká, ale podle mého názoru, tato fantasy splňuje všechno, co má mít. A musím podotknout, že si ji s chutí přečtu i několikrát :)
OdpovědětVymazatSouhlasím že je přísná, ale snažila jsem se mít všechny své námitky něčím podložené. :)
VymazatVím, že kniha má hodně fanoušků a že jsem právě rýpla do vosího hnízda, nicméně jsem vypsala to, co jsem cítila - totiž rozčarování.
Je samozřejmé, že sto lidí má sto chutí. Jako Ty se s radostí vrátíš do světa Vélina Al Sorny, tak já s nemenším nadšením skočím ke svým hrdinům, kteří mi k srdci přirostli daleko více. :)
Děkuji za Tvůj názor! ;)
Asi jsme každá četla jinou knihu. Anthony Ryan vytvořil velice nosný svět (což se o mnoha nynějších spisovatelých říct nedá) a vsadil do něj opravdu dobrý příběh, pokud chceš originalitu v době, kdy toho bylo napsáno tolik, tak leť třeba do vesmíru.
OdpovědětVymazatVélin by navíc hrdina dokonale nedokonalý, měl své chyby, takže k dokonalosti měl rozhodně daleko. Navíc Anthony Ryan je výborný vypravěč. Pokud se však už první díl nelíbil, nedoporučuji číst dál, protože trilogie má sestupnou tendenci.
Nejspíš ano, jinak si to nedokážu vysvětlit. :D
VymazatJsem věrná heslu sto lidí, sto chutí, nechci Ti rozmlouvat Tvůj názor. Je mi jasné, že kniha má spoustu fanoušků a hromadu ód sepsaných na její počest, já se k těmto lidem řadit nemohu, protože mi prakticky nic nedalo ten wow efekt. Žádný zvrat nezpůsobil, že bych překvapeně zírala na knihu, žádné kopance do břicha ze zákeřné zrady a žádná z postav mi bohužel nepřirostla k srdci.
Beru na vědomí, dík za upozornění! :D
Každopádně děkuji za Tvůj názor! :)
(PS: Zbožňuji sci-fi z vesmíru, takže tam jsem docela často. :D )
Beru tvůj názor, jak říkáš, sto lidí, sto chutí. Já si po prvním díle říkala, wow, konečně někdo napsal zase nějakou kvalitní, historickou fantasy. A včera jsem dočetla poslední díl a říkám si, jako fakt? To má být ono? Žádný wow efekt už se nedostavil a já ho nakonec vlastně ani nečekala, protože hluchá místa narostla na enormní množství a bylo jen málo věcí, které bych tam dokázala ocenit.
VymazatNicméně Ryanovi vyjde další série u Hostu o dracích, takže jsem poměrně zvědavá :)
Jako jasně v porovnání s tou bídou, co dnes a denně vychází, to bylo rozhodně někde jinde :D A kdyby se mi nějaká taková kniha dostala do ruky, asi bych jí roztrhala zubama, protože to bývá otřes... :D
VymazatTo je mi líto, bohužel mi přijde, že takhle neblaze skončí spousta sérií, první díl boží a pak to jde pomalu ale jistě do kopru :D
A já té knize dám šanci! :D Jen si nebudu číst recenze a ani jedno hodnocení! :D Protože tato kniha se vážně moc dobře četla! A potenciál tam taky je a ne malý! :)
Sice kritická, ale povedená recenze :) Na knihu se teprve chystám, slyšela jsem na ni samou chválu a navíc high fantasy mě baví :) Takže zatím ji nemohu hodnotit, ale jen doufám, že nezklame :)
OdpovědětVymazat