pátek 10. března 2017

V pavoučí síti - Jakub Hrdoun

Tento titul jsem si vybrala ze zvědavosti a z dalších čtyř faktorů. Zaprvé: Fragment je super nakladatelství pro mládež! Eragon, Podzemí, Percy Jackson, Narnie ale i třeba Hunger games pochází z tohoto nakladatelství. Za druhé: po tom, co jsem viděla svojí knihovnu a oblíbené autory, jsem se rozhodla dát prostor i českým tvůrcům. Za třetí: po několika realistických knihách se cítím připravená na fantasy... A také jsem měla poněkud infatnilní náladu... Za čtvrté: Bože! Rychlé šípy a Robin Hood v jednom! 

Název: V Pavoučí síti
Autor: Jakub Hrdoun
Počet stran: 344
Nakladatelství: Fragment



Tobiáš (hehehe) žije ve světě, kde jsou mladí lidé považováni za nejhorší póvl a hrozba slušným občanům. Jsou omezováni zákony, vydělávají si směšnou almužnu za celodenní práci a radní vesele rabují pokladnici, protože král žije v exilu a místodržící je v podstatě blázen. Proto se parta mladých lidí rozhodne převzít svůj osud do vlastních rukou a přepadeními se snaží vydělat si něco navíc. Nějakou dobu vše funguje, ale pak se začnou dít věci, které mezi sebou zdánlivě nemají nic společného. Bum! A máme zápletku.

Jak jsem napsala v úvodu, chytil mě záchvat infantilnosti, kdy jsem podle anotace usoudila, že to je přesně ta kniha, kterou v tomto okamžiku potřebuji. A tak, nadopovaná Disneyho animáky typu Mulan a Pocahontas a přípravou diplomu a her na tábor (knihu jsem brala právě kvůli táboru), jsem k dílu přistupovala, jako ke knížce pro mládež (přesněji pro čtenáře od 14 let, jak se píše na obálce). A já mládež pořád jsem - podle knihy by se na mě pořád vztahovaly tamní omezující zákony (ne že bych ve skutečném světě vydělávala víc než nějakou tu almužnu...). Jenomže upřímně si nejsem úplně jistá, zda by kniha fungovala i v té nižší věkové kategorii.



Dobré na knížce je, že jsem tu detektivní zápletku ani moc nerozklíčovala, měla jsem nějaká podezření, ale že bych odhadla takový zvrat (trocha telenovely), to ne. Zajímavé je, že tam ani nebyla postava, která by mi vyloženě vadila, to se mi moc často nestává. Příběh byl rozhodně zajímavé dobrodružství, které potěší každou mladou duši, která chce bojovat za dobro a lepší zítřky ne jen pro sebe, ale pro všechny. Takže Rychlé šípy a Robin Hood v jednom. Rozhodně by se dala kniha považovat za takový odrazový můstek k dalším, drsnějším, dystopiím (píše se, že fantasy, ale fantasy prvkem je tak leda vymyšlený svět). Další co se mi líbilo byla kniha bez přebalu, mám ráda takové minimalistické obaly. Dobrým jednotícím prvkem byl i motiv pavučiny na začátku každé kapitoly. Příjemná designová vsuvka.
Přišlo mi, že knížka vyloženě cílí na mladší, než čtrnáctileté, čtenáře. Hlavně ve čtrnácti už si nějakým způsobem uvědomujete, že děti nejsou všehoschopné. Že na způsob přepadení by přišel kde kdo a že není možné, aby totožnost nájemného vraha znala polovina města. Nicméně záleží na čtenářově průpravě, jestli se s knihami takového typu už setkal, nebo to se teprve oťukává. Jenže v době, kdy většina mladých pobírá různé dystopie ve velkém, je toto taková příjemná, lehce naivní, změna jídelníčku.



Jedná se o autorův debut, jeho ročník narození je 1999 (docela překvápko) (ha, dělala bych mu na táboře vedoucího!), a je to na knize hodně znát. Přeci jen ve čtrnácti, potažmo i ve vyšším věku dejme tomu sedmnácti letech, se běžně čtou knihy typu Hunger games, Harry Potter, Eragon nebo i Stmívání. A tato kniha s nimi nemůže udržet krok. Hodně kulhá v samotné propracovanosti světa, autor několikrát zmíní nějaký čtrnáctý a šestnáctý zákon, tak nějak pochopíte o čem by mohl být ten první, u druhého nemáte představu o co v něm jde, ale co je hlavní: nevíte, proč ty zákony existují. Také když do 270 strany nepadla ani zmínka o Bozích, tak nevím, proč je tam poměrně zbytečně vnutit. Jistá jalovost je i ve formulaci vět, kde by stačilo ku příkladu prohodit nebo pozměnit jejich znění tak třeba strana 175: "(...) promluvil Affenis o hodinu a něco poté, co (...)" mnohem víc by tam slušelo dejme tomu: o více než hodinu později. Také z formulace se zdá, že až do toho okamžiku postava nic jiného neřekla. Nebo strana 202: "(...)Nemyslel jsem to tak, jak jsem to řekl(...)", poněkud obvyklejší je říct: Tak jsem to nemyslel, všem je jasné o co jde. To jsou chyby dané mládím a nezkušeností, kterých by si mohl všimnout i mladší, nezkušený, čtenář. Přes tyto problémy jsem neměla nejmenší problém všechno si představit a mít jasnou vizi co a jak kdo provedl. Bez mučení se přiznám ještě k jedné věci: Čte se to samo. Za den jsem měla přečteno a se stylem vyprávění jsem byla rozhodně spokojená, není to nijak namáhavé, přesně taková by literatura pro mládež měla být. Navíc se mi líbilo zkrácené popisování postav, místo zabýváním se jak kdo přesně vypadal a kolik knoflíků měl na košili, nabídne autor stručný popis, u hlavních postav by se sice hodilo více informací, ale u takto krátké knihy, kde přilnete tak ke dvěma postavám by to bylo spíš na obtíž.

Zdroj
Avšak můj naprosto, bezkonkurenčně největší problém s touto knihou spočívat zde: Tobiáš. Proč?.... PROČ?! Proč se hlavní postava jmenuje Tobiáš (hue-hue-hue, to je hrozný jméno)? Dám sem ukázkovou otázku. Jaké jméno (všechna jména se vyskytují v knize) do řady nepatří? Leila, Rafael, Levis, Affenis, Tobiáš, Ovsanna (hehehe oves), Büdvael, Arkavan, Mulius. To vyloženě mlátí do očí kladivem! Kdybychom to jméno zbavili diakritiky a přejmenovali hlavní postavu na Tobiase, byla bych v klidu, taky jsem to pak jinak než Tobias nečetla, protože bych se na konec nedostala a místo čela bych měla mozol od věčných facepalmů. Kdybychom ostatní přejmenovali na Honzu, Daniela, Filipa, Janu, atd., ale jméno Tobiáš ve světě vymyšlených a cizích jmen mě skutečně klidnou nenechá. Ale Tobiáš není jediné jméno, které mě děsilo a často i rozesmálo. Když se jedna postava představila jako Bombaj, tak v tu ránu jsem si vzpomněla na film s Jackie Chanem Cesta kolem světa za 80 dní! Taky na Bollywoodskou předělávku Hry o trůny... Je docela očividné, co jsem viděla, když padla první zmínka o Mentosovi a hodně mě pobavil i jistý Soro-Moro, kterého jsem docela pochopitelně přejmenovala na Čoro-moro a pak už to byl jen krok k tomuto...


V překládaných dílech jsem k takovým věcem klidná, ale myslím, že když knížku napsal Čech, mohl by k pojmenování věcí přistupovat s větší citlivostí.

Pojďme knihu shrnout. Jako debut dostačující. Sice si myslím, že pár let počkat a lehce to vypilovat by rozhodně ničemu neuškodilo (říká ta pravá, co už od základky píše do šuplíku! - Ticho tam!), ale chápu, proč čekat, když nabídka na publikování se asi nenaskytuje každý den. Nejspíš bych posunula doporučený věk o čtyři roky níž. Jedna vražda desetiletým neublíží, když můžou denně sledovat v televizi kriminální seriály, hlavní zápletka by je vtáhla daleko víc, nepokládali by si otázky typu: O co v tom zákonu jde? Proč je tam tenhle člověk, když vlastně vůbec nic neudělá? Proč se ten kluk jmenuje Tobíáš?! 
Každopádně ano. Jako knížka pro mladé dílo rozhodně obstálo. Jako knížka pro adolescenty asi spíš ne.



Jen chci aby autor věděl, že jsem jednou četla zajímavý, a náhodou ne úplně kýčovitý, citát, který by si měl vštěpit, pokud chce postoupit do vyšší ligy: Pokud na zdi visí puška a v příběhu není použita, nemá na té zdi co viset.
Každopádně do budoucna bych mu popřála jen to nejlepší a o trochu více rozmyslu a korekcí.

2 komentáře:

  1. Tobiáš je v Nočním klubu hlavní postava, tak možná inspirace? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkná recenze :) Kniha vypadá zajímavě, ale nevím jestli bych z ní byla vyloženě nadšená :) To vypadá že je pro jinou věkovou kategorii :)Ale šanci jí dám :)

    OdpovědětVymazat