neděle 2. ledna 2022

Knižní shrnutí 2021

Rok 2021 aneb další rok s pandemií, která ne a ne skončit. Už toho máte taky až po krk? Tohle ale není místo stížností na koronavirus ( k tomu slouží komentáře na novinkách). Pořád tu jsme. Pořád čteme a ačkoli se nám úplně nedaří být aktivní, na roční shrnutí si čas určitě uděláme. Tak jdeme na to. 


Letošek byl náročný. Já vím, že to samé jsme si všichni mysleli o minulém roce a doufali, že ten letošní nám to vynahradí, ale ani to nám úplně nevyšlo. Ano, tento rok byl těžký, ale ze zcela jiných důvodů než ten minulý. Aspoň to nemám jednotvárné, no ne? Dokončení školy a nová práce se pro mě staly obrovskými výzvami, jejichž následky pociťuji doteď. Ale víte co? Nebylo to zas tak mizerné. Vždyť mám další titul a poprvé jsem letěla letadlem! A co se týče knih, byl pro mě tento rok více než příznivý. Samé zajímavé kousky a skoro žádné literární průšvihy. Dokonce jsem letos zvládla o devět knih více, než loni a to není vůbec málo. Můj konečný počet je tedy čtyřicet pět. Jasně, není to žádné závratné číslo, ale k mé vysněné padesátce to má už o notný kus blíže. Čtení není žádný závod. Motivovat se je sice super, ale hlavní je, si čtení užít.  

Nejlepší čtení

        

                                                        
Hamnet - Maggie O'Farell 

Hamnet je kniha plná emocí. Jak pozitivních, tak negativních. Je to román hlavně o rodině, o vztazích, lásce a o tom jak je těžké vyrovnat se se ztrátou. Hamnet láká na příběh o Shakespearovi a jeho životě, ale kdybych to nevěděla předem, snad bych si ani nevšimla. Kniha je totiž především o mezilidských vztazích a i Shakespeare byl pouhým člověkem, talentovaným, však pořád jen člověk. Knihu jsem četla v angličtině, k ruce připravené lepíky, ale po chvíli jsem na ně přestala myslet. Příběh a neuvěřitelně krásný jazyk mě tak vtáhly do děje, že jsem si na označování slovíček za chvíli ani nevzpomněla. Pokud můžete, přečtěte si Hamneta v originále. Pokud ne, doufám, že překlad se povede, protože tahle kniha si ho zaslouží. 

Girl, Woman, Other - Bernardine Evaristo 

Jak předběhnout frontu na knihu v knihovně? Půjčte si vytoužené dílo v originále. Tohle čtení bylo sice pořádná fuška, o to sladší ale pak byla odměna v podobě propletených příběhů žen skrz desítky let britské historie. Silný motiv ženství, genderu, feminismu, rodiny a snahy o lepší život a především lidství. Že každý jsem člověk toužící po lásce a přijetí, po vlastním hlasu a svobodě. Víc si o knize můžete přečíst v článku ZDE


Nejdivnější čtení

                                           
Cestou špendlíků nebo jehel -  Zuzana Říhová

Jsou to už víc jak čtyři měsíce od přečtení této knihy a já pořád nevím, co si o ní myslet. Příběh, kdy se malá rodina přestěhuje z města do zdánlivě idylické vesnice ve snaze zachránit samu sebe je až překvapivě tísnivý. Celou knihou se proplétá nit jakéhosi temného folkloru, který je ale vždy jen někde na pozadí a kdykoli se ho snažíte objevit a porozumět mu, zmizí. Vesnice a její obyvatelé se zde mění až v jakousi zlou entitu, skoro až živoucí bytost, která si žádá své oběti. Čtyři měsíce a já té knize stále nerozumím. Tak snad někdy. 

Anna In v Hrobech světa - Olga Tokarczuk 

Tato kniha je autorčiným zpracováním jednoho z nejstarších mýtů vůbec. Příběhu o sumerské bohyni Inanne, která jde navštívit svou temnou sestru do podsvětí, tam zemře a poté vstane z mrtvých. A tato informace by se mi byla hodila před začátkem čtení a nikoli až v doslovu, protože jsem celou dobu neměla tušení co se děje. Pořád jsem přemýšlela o co se vlastně jedná. Stvoření světa? Příběh o znovuzrození? Nějaký vymyšlený mýtický svět? Nebo to má být alegorie na dnešní společnost? Ironicky jsem si i přes svoji neznalost sumerských mýtů, čtení velmi užila. Autorka používá velmi poetický, krásný jazyk plný nádherných obratů a myšlenek. K Anně In nebo vlastně Inanne se ráda zase vrátím.

Největší překvapení


Probudím se na Šibuji - Anna Cima

Čeští autoři a vůbec literární scéna u nás pro mě zůstává velkou neznámou. I proto jsem k této všemi opěvované prvotině přistupovala opatrně. To znamená s nulovým očekáváním. A jak mě kniha překvapila! Neuvěřitelně čtivý příběh plný Japonska a jeho kultury. Střídání dvou časových linií (to já mám fakt ráda), pátrání po ztraceném rukopisu téměř neznámého autora a úryvky z jeho doposud nepřeložené knihy. Kombinace, která se prolétá jako had, ale na konci do sebe všechny kousky skládačky krásně zapadnou. Rozhodně překvapení roku.  

Meta - Pavel Bareš 

Jak už jsem zmínila výše, k bestsellerům a obecně knihám, které mají obrovský úspěch (hlavně na instagramu) přistupuji opatrně a zpravidla až po tom, co veřejné nadšení poněkud ochladne. I s metou jsem si dala na čas a musím říct, že toho čekání zpětně možná i trochu lituji. Kniha o superhrdinech, co vlastně nejsou superhrdinové. Kniha o stalkingu, hranicích, strachu být sám sebou. Vůbec jsem nečekala, že v ní najdu tolik vážných témat s tak silným poselstvím. Klobouček pane Bareš. 

Dočtené série

           

Zlomená země - N. K. Jemisin 

Konečně vyšel třetí díl, takže jsem rovnou sbalila první dva a odletěla na dovolenou. Klid a mír na čtení, žádná práce a nikdo, kdo by mě vyrušoval. Na finále Zlomené země jsem chtěla mít klid, protože jsem věděla, že to bude emocionální horská dráha a já to obrečím. A nemýlila jsem se. Tahle série je něco tak výjimečného, až nevím jak bych vám to popsala. Je to syrové, ale přesto láskyplné. Je to drsné a kruté, ale stejně vás to dojme. Třetí díl byl vším, co jsem si od něj přála. Ke Zlomené zemi se určitě vrátím a prožiji to celé znova. Bude to bolet, ale bude to nádherné. 
PS: pokud stále váháte, zda tuhle sérii začít číst, můžete si o prvním dílu přečíst něco ZDE.   

Moře střepů - Joe Abercrombie

Joe a já máme takový láskyplně nenávistný vztah. Miluju jeho knihy, ale nenávidím, ho za to, co v nich dělá, hlavně postavám. Série moře střepů je mnohdy označována za takovou Hru o Trůny pro mladistvé a asi to není úplně špatné přirovnání. Pletichaření, válčení, ústrky, podplácení, vydírání  vymýšlení šílených plánů na záchranu z bezvýchodných situací. Ano, pokud máte Joe načteného, může se to zdát místy lehce šablonovité, ale vlastně vám to ani nevadí, protože je to i tak skvělé. Parádní série, která moc nezapadá do klasického fantasy žánru, o to víc vás ale bude bavit. 

Rok ve znamení komiksů

             
      
Takhle. Já vím, že dvě komiksové série jsou pro někoho možná až denním chlebem, ale pro mě je to úspěch. Ne, že bych komiksy neměla ráda, ale je to médium, ke kterému jsem si zatím nenašla cestu, a tak radši upřednostňuji klasické knihy, než abych vybírala z něčeho, v čem se tolik neorientuji a potenciálně se spálila. A proč si právě tyhle dvě série získaly moji pozornost? Protože jsou sakra temné. Nevím proč, ale když se řekne komiks, vybavím si něco barevného, veselého, zábavného. A k mému neustále se opakujícímu překvapení, tomu tak ani zdaleka není. Obě ty série jsou temné, krvavé a vůči svým hrdinům mnohdy nelítostné. 

Zámek a klíč - Joe Hill

Kdo má Netflix, asi se nevyhnul seriálové adaptaci tohoto díla. První série vyšla v roce 2020 a já se po jejím shlédnutí nemohla dočkat pokračování, ale nechtělo se mi čekat víc jak rok. Není tedy nic snazšího, než si půjčit předlohu, že? Panečku, jak ta se lišila od svého seriálového zpracování. Je to zlověstné, temné, ale přesto sršící kreativními nápady a uvěřitelnými postavami. O kresbě vám toho moc nepovím, protože se v tom nevyznám, ale opravdu mi sedla. Její krvavá realističnost byla místy až moc reálná. Hltala jsem jeden díl za druhýma a u toho posledního snad ani nedýchala. Joe Hill prostě umí děsit, není divu, vždyť má za tátu samotného Stephena Kinga. Za mě mohu jen a jen doporučit! 

Pochmurný kraj - Cullen Bunn ; Tyler Crook

Už jsem se zmínila, že mě baví temné a znepokojivé věci? Právě obálka prvního dílu bylo to, co mě k celé sérii přivedlo. Z celé série na vás dýchá tajemno. Atmosféra nočního lesa a tvorů pohybujících se ve stínech. Někteří vám nechtějí ublížit, avšak jiní vám půjdou po krku. Na kresbu postav, jsem si musela chvíli zvykat, ale to jak bylo ztvárněno prostředí? Dechberoucí. Tyler Crook totiž maluje technickou akvarel, což je proces, jak mi bylo vysvětleno, ne úplně jednoduchý. Rozhodně je to něco výjimečného a celé sérii to dodává nezaměnitelnou atmosféru. Pokud se chcete pokochat a možná i trošičku bát, Pochmurný kraj je rozhodně série pro vás.  

No a to bude za tento rok asi všechno. Jak to tak znovu pročítám, nebyl to literárně vůbec špatný rok. Doufám že i Vám se přes to všechno, co se okolo děje, podařilo přečíst nějaké skvělé knihy a díky nim si trochu odpočinout, něco se naučit nebo se alespoň pobavit. Všechno nejlepší do nového roku a ať je, konečně už herdek, lepší jak ten minulý. 

Dortíček & velrybí crew



1 komentář:

  1. Krásné shrnutí. Přeji i do nového roku šťastnou ruku při výběru a spoustu skvělých knih. :)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář, včetně těch negativních, nás potěší, ploutev na to!