Audur Avan Ólafsdóttir - Listopadoví motýli

Víte, že na Islandu se vydává nejvíce knížek na osobu? A já z nich nečetla ještě ani jednu. Byl tedy čas na změnu. Zkusit zase něco nového, k čemu bych se normálně nedostala a možná ani neodhodlala. Jak dopadla má první islandská kniha? 

Název: Listopadoví motýli

Autor: Audur Avan Ólafsdóttir

Počet stran: 356

Nakladatelství: Plus

Občas ani nevíte jak se věci přihodí a najednou jste rozvedená, míříte přes celý Island do nové chaty z loterie, s dítětem, které není vaše a hromadou peněz v palubní přihrádce. Cesty boží jsou nevyzpytatelné, ty po Islandu zrovna tak.

Sledujeme hlavní hrdinku, která se podivnou hrou náhod, možná můžeme říkat i osudu, dostane do té nejabsurdnější situace. Nejenže vyhraje loterii, ale ještě dostane na starost neslyšícího syna své nejlepší kamarádky. A poháněná bůh ví čím se rozhodne udělat si menší roadtrip do vesnice, kde kdysi vyrůstala. Ale jak my všichni dobře víme, minulost by se měla přeci jen nechat spát. 

Nebudu vám lhát, tohle je jiné. Ani špatné ani dobré, zkrátka úplně jiné. Děj jako by byl tvořený střípky, drobnými epizodami, které hrdinka prožívá. Ty věci okolo, které normálně děj spojují a tvoří z něj plynulý příběh tu často úplně chybí a tak občas netušíte kde a nebo jak se hrdinka ocitla právě na daném místě a proč dělá, co dělá. Někdy jsou i příhody samy o sobě dost fantaskní a trochu ubírají na uvěřitelnosti příběhu, ale neřekla bych, že mu škodí.

Překladatelka Martina Kašparová

Ale ať už je hrdinčino putování sebe neuvěřitelnější, nic to nemění na tom, jaký je jeho smysl. Sebepoznání a fakt, že i cesta může být cíl. A tak v sobě hrdinka objevuje netušené schopnosti, když se musí z ničeho nic starat o handicapovaného chlapce, kotě, čelit minulosti i stále se vracejícímu exmanželovy, sražené zvěři a zodpovědnosti, ze které měla vždycky hrůzu.

Nejvíc se mi na knize líbily drobné detaily, jako právě třeba motýli. Určitě bych jich na druhé přečtení objevila více. A i když některé scény nedávají smysl, jsou nádherně napsané. Nevím, jestli je to autorkou anebo úžasným překladem přímo z islandštiny Martiny Kašparové, nejedná se tedy o překlad překladu, jak to často bývá u neobvyklých jazyků. 

Vtipným detailem je kuchařka na konci knihy, kde si můžete přečíst recepty na všechno jídlo, které bylo v knize zmíněno a to i na to nepoživatelné. 

Jediná věc, které mi přišlo neuvěřitelně škoda, je nevyužitý potenciál znakového jazyka. Hlavní hrdinka je lingvistka a mluví jedenácti jazyky, fakt že ji něco tak jazykově zajímavého (a nádherného) jako jazyk znakový nechává dosti vlažnou, mi přijde dost... nelogické. Až na konci si tedy půjčí nějakou tématickou literaturu, když jí na to upozorní jiná postava, jinak ale znakovka leží celý příběh ladem.
Jak by vypadal název knihy v českém znakovém jazyce? Zhruba takhle:

listopad

motýl

Jak znaky vypadají v pohybu se můžete podívat na Spreadthesign

Někdy ani 11 jazyků nestačí k porozumění lidem a já si nejsem jistá zda mi mé tři postačily k porozumění této knize. Ale nicméně jsem ráda, že jsem jí zkusila a zase objevila něco nového.