Za prvé z důvodu časového presu. Abych měla aspoň nějaký základ než zapomenu detaily, až se za čtrnáct dnů vrátím.
Za druhé, a to především, protože je to zkrátka naprosto galakticky boží kniha.
Název: Nadace
Autor: Isaac Asimov
Počet stran: 204
Nakladatelství: Argo, Triton
Kde začít? Asi u toho, že Asimova jsem si vážně oblíbila. Ani nevím jak jsem se k tomuto autorovi dostala, každopádně jsem ráda, že se mi dostal do ruky a postupně se dostávám k tomu, že si dávám do kupy malou sbírku. Na velkou sbírku toho hodně zbývá, protože Asimov byl neskutečně činný (více než pět set povídek a knih). A kdy jindy se do toho pouštět než v době, kdy Argo a Triton vytvořily krásné sjednocené vydání?
Kniha Nadace je skvost. Čistokrevné sci-fi, které jednoduše potěší, ve kterém nejde o technické parametry ani o složitosti letů ve vesmíru natož pak o složení paliva v atomovém motoru. Kdepak. Spíš než o chemii a fyziku jde o prostou logiku. O logiku zasazenou do doby neskutečně vzdálené, kde se lidé žijící po různých galaxiích a na mnoha planetách dohadují, kde vlastně byl prapočátek lidstva. A v jedné takové galaxii vznikla Říše se sedmi sty miliardy obyvateli, jak ale velmi záhy zjistíte, ne všechno funguje a rozpad Říše byl jen otázkou času. Přesněji řečeno několika stránek. V tom okamžiku na základě přesných psychologických postupů vznikla Nadace, místo zaslíbené pro vzdělance, spisovatele a nositele vzpomínek. Jenže Nadace je jen zástěrkou pro něco daleko většího a podstatnějšího - kolébku nové civilizace.
Jedná se o první díl sedmidílné série o Nadaci. Samotné knihy nejsou nijak tlusté. Maximální délka je 400 stran, jinak se rozsahově pohybují mezi 200-300. Co ale není v tloušťce, to je v obsahu a formě. Asimov tímto dílem vytvořil fungující světy s vlastními náboženstvími, plné rivality a snahy o utržení co největšího kusu rozpadlé Říše. Mimoto stvořil i skvělý obrázek lidstva. Vytvořil postavy, které stojí za to následovat a ty, které je lepší nechat někde stranou a přesto, jak to tak bývá se také dostanou k moci.
Je zvláštní, že člověk takového jména staví své knihy na základním principu dětských knih, dobro vítězí nad zlem, chytrý vždy převeze hloupého. Zároveň téměř ve všech jeho knihách je znát, že často vytvářel detektivní příběhy, závěry každé ze čtyř částí (oddělených od sebe i několik desítek let) překvapí a zároveň potěší svou neočekávaností. Ačkoliv byla kniha napsána již v roce 1951 má svou nadčasovostí stále co nabídnout. A tím si jsem stoprocentně jistá. Protože již nějakou dobu se mluví o vzniku seriálu! Což by bylo neskutečně super!
Sci-fi mě baví. Tedy ne všechno. Nějak se nemůžu dostat do toho, abych četla sci-fi z v celku již dávné minulosti, kde otevřeně tvrdí, že před deseti lety jsme měli mít věci, které jsou pořád ve hvězdách a my na opak stále jezdili v autech na fosilní paliva, to je jeden z důvodů proč jsem nikdy nedočetla například Dveře do léta. Naštěstí pro mě se tomuto obšírnému tématu Asimov úspěšně vyhýbá. Neuvádí žádné roky a vyhýbá se tak všem nevydařeným předpovědím. Proto může bavit i generace za třicet, čtyřicet let.
Jak jsem již zmínila, části jsou od sebe odděleny mnoha lety a je skvělé sledovat obraz doktora Sheldona, který Nadaci založil. Na začátku starý muž, špička ve svém oboru, nicméně stále jen člověk. Ke konci knihy ho ovšem náboženství, stojící na znalosti atomové fyziky a moderních vychytávek, založené Nadací, postaví do pozice téměř Božské bytosti!
Kolem a kolem jde o absolutní nutnost pro každého fanouška sci-fi, jde o knihu, která by, dle mého, mohla bavit i lidi, kteří sci-fi moc neholdují. Jde o dílo, které mě zas a znovu utvrdilo v tom, že Asimov byl Pan spisovatel, kterému se nedostalo tolik obdivu kolik by mělo.
A teď. Jdu koupit druhý díl Nadace. A to co nejdříve.
Kniha Nadace je skvost. Čistokrevné sci-fi, které jednoduše potěší, ve kterém nejde o technické parametry ani o složitosti letů ve vesmíru natož pak o složení paliva v atomovém motoru. Kdepak. Spíš než o chemii a fyziku jde o prostou logiku. O logiku zasazenou do doby neskutečně vzdálené, kde se lidé žijící po různých galaxiích a na mnoha planetách dohadují, kde vlastně byl prapočátek lidstva. A v jedné takové galaxii vznikla Říše se sedmi sty miliardy obyvateli, jak ale velmi záhy zjistíte, ne všechno funguje a rozpad Říše byl jen otázkou času. Přesněji řečeno několika stránek. V tom okamžiku na základě přesných psychologických postupů vznikla Nadace, místo zaslíbené pro vzdělance, spisovatele a nositele vzpomínek. Jenže Nadace je jen zástěrkou pro něco daleko většího a podstatnějšího - kolébku nové civilizace.
Jedná se o první díl sedmidílné série o Nadaci. Samotné knihy nejsou nijak tlusté. Maximální délka je 400 stran, jinak se rozsahově pohybují mezi 200-300. Co ale není v tloušťce, to je v obsahu a formě. Asimov tímto dílem vytvořil fungující světy s vlastními náboženstvími, plné rivality a snahy o utržení co největšího kusu rozpadlé Říše. Mimoto stvořil i skvělý obrázek lidstva. Vytvořil postavy, které stojí za to následovat a ty, které je lepší nechat někde stranou a přesto, jak to tak bývá se také dostanou k moci.
Je zvláštní, že člověk takového jména staví své knihy na základním principu dětských knih, dobro vítězí nad zlem, chytrý vždy převeze hloupého. Zároveň téměř ve všech jeho knihách je znát, že často vytvářel detektivní příběhy, závěry každé ze čtyř částí (oddělených od sebe i několik desítek let) překvapí a zároveň potěší svou neočekávaností. Ačkoliv byla kniha napsána již v roce 1951 má svou nadčasovostí stále co nabídnout. A tím si jsem stoprocentně jistá. Protože již nějakou dobu se mluví o vzniku seriálu! Což by bylo neskutečně super!
Sci-fi mě baví. Tedy ne všechno. Nějak se nemůžu dostat do toho, abych četla sci-fi z v celku již dávné minulosti, kde otevřeně tvrdí, že před deseti lety jsme měli mít věci, které jsou pořád ve hvězdách a my na opak stále jezdili v autech na fosilní paliva, to je jeden z důvodů proč jsem nikdy nedočetla například Dveře do léta. Naštěstí pro mě se tomuto obšírnému tématu Asimov úspěšně vyhýbá. Neuvádí žádné roky a vyhýbá se tak všem nevydařeným předpovědím. Proto může bavit i generace za třicet, čtyřicet let.
Jak jsem již zmínila, části jsou od sebe odděleny mnoha lety a je skvělé sledovat obraz doktora Sheldona, který Nadaci založil. Na začátku starý muž, špička ve svém oboru, nicméně stále jen člověk. Ke konci knihy ho ovšem náboženství, stojící na znalosti atomové fyziky a moderních vychytávek, založené Nadací, postaví do pozice téměř Božské bytosti!
Kolem a kolem jde o absolutní nutnost pro každého fanouška sci-fi, jde o knihu, která by, dle mého, mohla bavit i lidi, kteří sci-fi moc neholdují. Jde o dílo, které mě zas a znovu utvrdilo v tom, že Asimov byl Pan spisovatel, kterému se nedostalo tolik obdivu kolik by mělo.
A teď. Jdu koupit druhý díl Nadace. A to co nejdříve.
Tak zase příště
Váš Lesníček!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář, včetně těch negativních, nás potěší, ploutev na to!