Novinka Franty Kotlety? Haló!
To nemůžu nechat jen tak. Omlouvám se. Ale ne.
#sorryjako
Název: Poločas rozpadu
Autor: František Kotleta
Počet stran: 304
Nakladatelství: Epocha
Víte co, první díl - Spad (recenze), ten byl skvělý. Lidé si hodně stěžovali, že zápletka byla taková nemastná - neslaná, ale číst Kotletu kvůli zápletce je jako koukat a porno a čekat kdo v tom domě konečně opraví ty trubky. Šlo o akci a nic než akci a k tomu mu dopomohla hromada mrtvých mývalů vzpomenutých na Světě knihy.
Druhý díl na opak už nějaký snad i lepší děj má! Ne že bychom ho neviděli v nějaké předchozí knize: Pojďme a zachraňme svět, jenže v tomto světě to je přeci jen o něčem jiném, než jindy. Radioaktivní pustiny, ohromné pralesy neudržovaných lesů, rozvaliny měst a pozůstatky toho, co dříve bývala civilizovaná společnost. Zachraňme to před plešatými šílenci, kteří se se svou zvrácenou ideologií rozhodli, že zbytek toho, co byl svět si zaslouží zničení. A jak jinak než s tím, s čím už začali předci? Přeci použijeme zbytky jaderné munice! Proti tomu stojí parta lidí ze starého světa (doslova), které známe už z minulého dílu. Kotletovi se to zase povedlo. Vytvořil pamlsek, který jednoduše potěší!
Když jsem četla Velké problémy v malém Vietnamu, byla jsem trochu zoufalá, nedostala jsem, co jsem čekala, do Spadu jsem šla s obezřetností, s očekáváním? Ano a ne zrovna malým a byla jsem nadšená. No do poločasu jsem skočila rovnýma nohama. A nepřerazila jsem si páteř o betonové dno!
Jak si můžete všimnou, jsem nadšená. Akce střídá akci, tu pak vystřídá stručný popis ze kterého vám je jasné kde se zrovna nacházíte a dovedete si živě představit, že tak nějak by to i mohlo být. Co mi přijde, že by být nemohlo je, že ve světě zničeném jadernou válkou, kde všichni zobou prášky proti radiaci, jako já, když vylezu z vody ve Falloutu, přičemž v knize jsou vody čisté a z potůčků a tůní se dá pít, nejsou tam žádní mutanti, žádné postižené děti, ani zvířata, podivné úkazy v přírodě, jako v Černobylu, kde nic tu nic. Přičemž si myslím, že pár mutantíků by udělalo velkou službu! Proč by měli hlavní hrdiny obtěžovat jen obyčejní lidé? Co tak dvouhlavý zubři?
Skvělé je, že kniha je, stejně jako první díl a všechny ostatní Kotletovy knihy, psaná ICH formou, čímž si utvoříte ještě pevnější vazbu s Plukovníkem Michálkem, hrdinou z Istambulu, ne že by mi ten sympaťák nepadl do oka hned v prvním díle, když si stojí za svým a přes jeho zásady vlak nejede, ale ta ICH forma udělá i ve druhém díle svoje! Už není třeba ani zmiňovat, že Kotleta si drží svou sazbu, kdy pod odstavce pro efekt přidává několik hvězdiček. Funguje to na stejném principu jako seriály. Na jeho konci jste vždycky jako struna a oni tam hodí konec! Jen tak. A stejně tak pracuje Kotleta. Nejprve vás napne k prasknutí. "Vystřelil." konec odstavce, mezera, tři hvězdičky, další zatracená mezera! A pak konečně pokračování. Občas se zdá, že v tomto bodě musela zapůsobit Deus Ex Machina a potřebovala chvilku času, než se dá do akce, ale někdy tomu tak není a ty okamžiky jsou o to víc překvapivé.
Nicméně zaráží mě jedna nesrovnalost. Zatraceně velká nesrovnalost. Nemá sice vliv na knihu a na její děj, ale potřebuji odpovědi!
Když šli teda všichni dohola, aby infiltrovali mezi ty holohlavé... Jak někdo mohl někoho pohladit po vlasech?! Dvakrát! Aha!
A ještě jedna nesrovnalost!
Proč je další díl naplánovaný až na listopad? Hlavně, když byl ten konec otevřený! A když říkám otevřený, tak mám na mysli, že to vůbec konec nebyl! Mám pocit, že někdo vytrhl jednu kapitolu! To mi hlava nebere...
Ještě si dovolím poznámku k obálce.
Jelikož jsem úchylná na plynové masky, tak se nemůže rovnat s obálkou prvního dílu, nicméně! Rozhodně ji řadím mezi ty nejvíce povedené! Moc se mi líbí vlasy té dívky a taky její pohled. No i ten oštěp a vrána na obličeji a ty brýle. Je vážně skvělá, tleskám a gratuluji, v Kotletových obálkách obsazuje 3. místo! (Současné pořadí Kotleta obálek: 1.Perunova krev I., 2.Spad, 3.Poločas rozpadu) Jenže podle toho, co jsem viděla asi nebudu mít tři zástupce z jedné série, ta obálka na třetí díl se mi zatím moc nelíbí. Nevadí.
Jak si můžete všimnou, jsem nadšená. Akce střídá akci, tu pak vystřídá stručný popis ze kterého vám je jasné kde se zrovna nacházíte a dovedete si živě představit, že tak nějak by to i mohlo být. Co mi přijde, že by být nemohlo je, že ve světě zničeném jadernou válkou, kde všichni zobou prášky proti radiaci, jako já, když vylezu z vody ve Falloutu, přičemž v knize jsou vody čisté a z potůčků a tůní se dá pít, nejsou tam žádní mutanti, žádné postižené děti, ani zvířata, podivné úkazy v přírodě, jako v Černobylu, kde nic tu nic. Přičemž si myslím, že pár mutantíků by udělalo velkou službu! Proč by měli hlavní hrdiny obtěžovat jen obyčejní lidé? Co tak dvouhlavý zubři?
Skvělé je, že kniha je, stejně jako první díl a všechny ostatní Kotletovy knihy, psaná ICH formou, čímž si utvoříte ještě pevnější vazbu s Plukovníkem Michálkem, hrdinou z Istambulu, ne že by mi ten sympaťák nepadl do oka hned v prvním díle, když si stojí za svým a přes jeho zásady vlak nejede, ale ta ICH forma udělá i ve druhém díle svoje! Už není třeba ani zmiňovat, že Kotleta si drží svou sazbu, kdy pod odstavce pro efekt přidává několik hvězdiček. Funguje to na stejném principu jako seriály. Na jeho konci jste vždycky jako struna a oni tam hodí konec! Jen tak. A stejně tak pracuje Kotleta. Nejprve vás napne k prasknutí. "Vystřelil." konec odstavce, mezera, tři hvězdičky, další zatracená mezera! A pak konečně pokračování. Občas se zdá, že v tomto bodě musela zapůsobit Deus Ex Machina a potřebovala chvilku času, než se dá do akce, ale někdy tomu tak není a ty okamžiky jsou o to víc překvapivé.
 |
| Má skromná sbírka... Ano, mám vše! |
Nicméně zaráží mě jedna nesrovnalost. Zatraceně velká nesrovnalost. Nemá sice vliv na knihu a na její děj, ale potřebuji odpovědi!
Když šli teda všichni dohola, aby infiltrovali mezi ty holohlavé... Jak někdo mohl někoho pohladit po vlasech?! Dvakrát! Aha!
A ještě jedna nesrovnalost!
Proč je další díl naplánovaný až na listopad? Hlavně, když byl ten konec otevřený! A když říkám otevřený, tak mám na mysli, že to vůbec konec nebyl! Mám pocit, že někdo vytrhl jednu kapitolu! To mi hlava nebere...
Ještě si dovolím poznámku k obálce.
Jelikož jsem úchylná na plynové masky, tak se nemůže rovnat s obálkou prvního dílu, nicméně! Rozhodně ji řadím mezi ty nejvíce povedené! Moc se mi líbí vlasy té dívky a taky její pohled. No i ten oštěp a vrána na obličeji a ty brýle. Je vážně skvělá, tleskám a gratuluji, v Kotletových obálkách obsazuje 3. místo! (Současné pořadí Kotleta obálek: 1.Perunova krev I., 2.Spad, 3.Poločas rozpadu) Jenže podle toho, co jsem viděla asi nebudu mít tři zástupce z jedné série, ta obálka na třetí díl se mi zatím moc nelíbí. Nevadí.
Už chystám další článek! Není to recenze, takže dostojím svému slibu!
Pac a pusu!
Lesníček
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář, včetně těch negativních, nás potěší, ploutev na to!