sobota 13. října 2018

5 starších knih, které si chci přečíst

V tomto seznamu se objeví knihy, které máme doma třeba i hromadu let, a já bych si je ráda přečetla, nicméně se k nim nemohu prokousat přes nekonečný seznam novinek vycházejících každý měsíc, které nutně potřebuji mít a přečíst si je (a nebo je impulzivně koupím, protože proč si nekoupit patnáctou knihu od Asimova? Tu prostě nutně potřebuji...)





1. Saturnin - Zdeněk Jirotka



Nečetla jsem Saturinina. I když jsem chtěla, protože všichni kdo ho četli se při čtení klátili smíchy a pak i u filmu, se kterým jsou sice všichni moc spokojení, ale pořád se mi dostává udivených pohledů a rozkazů typu: "To si musíš přečíst!" Já vím, že musím! Taky se chci smát a plakat smíchy, film mám sice moc ráda, ale já si vždycky ráda přečtu knižní předlohu. A i když film u nás doma zlidověl a kdokoliv se u nás doma pokusí tvrdit, že se mu film nelíbí, budiž vyděděn a nikdy se k nám nevracej, tak knihu jsem ještě nikdy ani neotevřela, což je škoda!


2. Čas žít, čas umírat - E.M. Remarque



Jako každý průměrný středoškolák jsem i já četla Na Západní frontě klid. A asi jako ne každému obyčejnému studentovi se mi kniha líbila. A tak jsem hledala, co bych si od autora přečetla dál. Máloco mě zaujalo tak, jako anotace u Čas žít, čas umírat. Tento meziválečný autor je jedinečný a já bych si moc ráda přečetla knihu, která je postavená podobně, jako jeho prvotina, a přesto je úplně jiná. Popisující ještě větší krutost a hrůzy... No. I když. Těžko soudit.
Sice bych si mnohem raději přečetla Jiskru života od Remarquea, nicméně slíbila jsem si, že do tohoto seznamu dám jen knihy, které se fyzicky nachází v našich knihovnách. A ta se tam bohužel nenachází.

3. Já, Herodes - Antonín Polách



Tahle kniha je v mém to read listu už hromadu let. Mám ji před očima prakticky každý den, kdy se rozhodnu, že si zahraji jakou hru na PlayStationu, je totiž v knihovně hned vedle televize a vždy, když k ní zabloudím pohledem, si říkám, proč jsem jí ještě nečetla. Je to jedna z oblíbených historických knih mé mámy, která přečetla knih tolik, že já, a mnoho dalších milovníků knih, jsme naprostí amatéři. A vzhledem k tomu, že máme podobný vkus na literaturu, tak předpokládám, že se mi kniha bude líbit!

4. Paměti katovské rodiny Mydlářů - Josef Svátek



Nebudu lhát historie mě baví. A není to takové to jalové prohlášení, která mají děti na základních školách, když se jich ptají co mají za nejoblíbenější předmět. Dlouho jsem přemýšlela o studiu archeologie, vlastně jsem o tom fantazírovala celé mládí a docela dlouhou část střední, dokud jsem nezměnila názor a na všechno se nevykašlala... A tak pokud bych si měla vybrat které období zkoumat, tak by to byla buď velmi hluboká historie okolo Sáma, prvních Českých knížat a vůbec ještě pohanského období a nebo právě období okolo třicetileté války. 
Defenestrace, popravy... Ono to v té době v Praze dost žilo. A v tehdejší dění byla dost výrazná rodina Mydlářů, tyto knihy popisují co se dělo právě z pohledu katovské rodiny, vše postavená na historických reálií od předního českého historika první republiky - Josefa Svátka.
Jasně, trochu v tomto bodě podvádím, protože toto není jen jedna kniha, ale několikadílná série, ale člověk nesmí být moc usedlý, hlavně když jde o katy!

5. Vejce a já - Betty MacDonaldová



No. Tuhle klasiku jsem taky nečetla. A já bych moc ráda, i když nejsem novopečená matka, nejsem odříznutá od světa a vůbec si neprocházím žádným problematickým obdobím, přes které by mě měla kniha provést a rozveselit, ale přesto. Je to klasika. Mnoha generacemi žen doporučovaná klasika. A tak když vím, že ji máme v knihovně, tak jsem ji zařadila na seznam. Jenže, jak to tak bývá, nijak  nespěchám, abych se k ní propracovala.
Věřím ale, že bude stát za to!


Také máte nějaký takový rest o kterém už dlouho víte, ale ještě jste s ním nic neudělali? 
Sice jsem jich uvedla pět, ale věřte mi, je jich mnohem, mnohem víc, protože naše knihovny, to nejsou tři poličky a dost. To jsou ohromné knihovny plné knih a že některé z nich jsou skutečné zajímavosti.
Mějte se!
Lesníček a Timmy (protože jiná velryba se do té poličky nevešla!)!

7 komentářů:

  1. Saturnina bych si někdy měla přečíst znovu. Od Remarqua mám doma nepřečtenou Cestu zpátky a Černý obelisk, to bych si někdy ráda přečetla. Vejce a já bych také chtěla zkusit, od Bety McDonaldové jsem četla jen Paní Láryfáry (jako malá), ale i to bych si měla připomenout, když tak nad tím přemýšlím. :D :)
    Mám tolik restů, že to ani za řeč nestojí. Třeba Pána prstenů nebo knihy Arnošta Lustiga bych si měla přečíst. Taky Žert od Kundery a víc Čapkových děl. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, Paní Láry Fáry jsem taky četla! :D To bylo hrozně super... Teda v tom věku, když jsem to četla později, tak mi došlo, že jsou všechny povídky na jedno brdo :D
      To jako já mám taky hromadu knih, co bych si chtěla přečíst, ale těhle pět se na mě vyčítavě dívá z poliček :D

      Vymazat
  2. Saturnin i Vejce a já byly výborné :) Já, Herodes mě docela zaujal, historické romány mám ráda (ty ze starověku zvlášť). Osobně bych na takovém seznamu měla Pána prstenů, Marťanskou kroniku (kdysi na základce (2. st.) nás češtinářka vzala na divadelní hru, a já to představení tehdy absolutně nechápala), Pilíře země, Parfém bláznivého tance, Dunu a (prosím, neukamenovat) Harryho Pottera. Jsem nejspíš poslední člověk na světě (minimálně ze své generace) který ho ještě nečetl. Ale jednou to snad napravím :D (a moc doufám, že na rozdíl od Volání kukačky pochopím, co na tom všichni vidí)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se hrozně těším, až se k nim prokoušu, doufám, že si to taky užiju! :D
      Jako Marťanskou kroniku od Bradburyho? To si nedovedu představit to zpracování :D
      Duna na mě čeká už od Vánoc 2017! :D Musím to do letošních vánoc přečíst! Problém je, že mám to ilustrované vydání a to není úplně knížka do tramvaje a cestování :D
      No, já Potterhead nejsem, takže mě to nijak neuráží :D Naopak to chápu, já četla Pottera jednou a docela stačilo, ne že by to bylo špatné, ale nejsem tím tak moc okouzlená :D

      Vymazat
    2. Přesně tu :D Bylo to divný. Jediné, co si z toho pamatuju, bylo, že tam po sobě permanentně stříleli. Ale v tom divadle jsme viděli ještě jedno představení podle starých řeckých bájí, a to bylo taky divný. V něm se pro změnu líbal Théseus s Minotaurem. Takže... :D

      Vymazat
    3. Já se snažila vymyslet nějakou rozumnou odpověď, ale pořád se mi vrací jen:
      WTF?!?! :DD

      Vymazat
    4. Asi tak, no :D Některý věci člověk jen tak nezapomene :D

      Vymazat

Každý komentář, včetně těch negativních, nás potěší, ploutev na to!