neděle 5. srpna 2018

Žakelína loví v knihobudkách #6

Jsem ten typ člověka, kterému málem ujede vlak, jen protože se NUTNĚ musí podívat do knihobudky. Ano, občas je to zbytečný stres a dobíhání vlaku, ale někdy se to opravdu vyplatí! Žakelína i já si pak spokojeně prohlížíme nový úlovek. Jako třeba týden zpátky, když se nám do rukou/ploutví dostal tenhle kousek. 



Z nějakého mě neznámého důvodu jsem si hrozně dlouho myslela, že tohle je česká knížka. Jasný ono z jména Muriel Barberyová česká národnost doslova čiší, že jo. He he, no, občas jsem trochu mimo (hehe č.2 prý občas). A ačkoli jsem tuhle knížku vídala různě po internetech a všichni jí doporučovali, mě nějak míjela. Celé to na mě působilo jako nějaký klasický ženský román o životě nějaké šedé myšky, která je ve skutečnosti neuvěřitelně úžasná sexbomba a jen to dobře skrývá. Ne, já taky netuším proč jsem si to myslela, tohle prostě jsou moje podivuhodné myšlenkové pochody, užijte si je.

Anotace mi však zbořila jakoukoli stávající představu jak o ději tak o tématu:

"Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu.

Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu."


Uznejte, tohle je docela parádní, tedy ne že by sebevražda dětí byla parádní, ale chápete, jak to myslím. Každopádně se na tenhle úlovek z knihobudky vážně těším!

Co jste zajímavého v knihobudce naposledy zahlédli vy? 
Zdraví Vás Žakelína a Dortíček

4 komentáře:

  1. To je zase povedený úlovek :) Takové štěstí na pěkné kousky bych chtěla mít taky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi mámě nějakou šťastnu plyšovou ploutev ;)

      Vymazat
  2. Super! A kde že najdu takovou knihobudku se super kouskama? :D

    OdpovědětVymazat