neděle 1. dubna 2018

Christine Flerét-Fleury - Dívka, která četla v metru

Občas se ve mě něco hne a říkám si, že bych měla číst i jiné žánry a třeba tak objevit nové a zajímavé knihy, ke kterým bych se jinak nikdy nedostala. Zaujala mě tato drobná červená knížečka s nádhernou obálkou a slibovala příběh o čtení a knihách a já neodolala.

Název:  Dívka, která četla v metru
Autor: Christine Flerét-Fleury
Počet stran: 188
Nakladatelství: Motto

Taky si čtete v metru? Nebo pozorujete ostatní a snažíte se rozluštit, co čtou oni? Pak může být takhle kniha klidně o vás. Spíš je ale o Juliette, dívce která je lapená ve svém jednotvárném životě, kde se dny od sebe nijak neliší, všechny jsou stejně šedivé, tiché a osamocené. Jednoho dne ale vystoupí o stanici dřív a její život nabere nečekaných obrátek.

Viděli jste film Amélie z Monmartu? Tak přesně taková je tahle kniha. Trochu střelená, trochu nekonvenční a více než trochu zvláštní. Ale skrývá v sobě stejnou poetiku nacházení sebe sama skrz náhodná setkání, zdánlivě nedůležité činy a drobná rozhodnutí, která vám mohou otočit život vzhůru nohama, třeba jako pro jednou změnit svojí cestu do práce.
Ze začátku jsem si užívala Juliettino pozorování ostatních lidí a jejich čtecích návyků. Ženy, co čte cizojazyčnou kuchařku, muže který obřadně obdivuje kresby hmyzu nebo dívku, která se vždy na straně 247 rozpláče. Právě proto mi příběh tolik připomínal Amélii, dával mi skrze maličké a zdánlivě nevýznamné detaily nahlédnout do života ostatních. Obzvlášť se mi líbila myšlenka, že si knihy vybírají nás a ne my je. Že si vždycky najdou způsob jak se dostat do rukou těm správným lidem, najít si k nim vlastní cestu a změnit je. Obecně mě celou knihou provázel pocit silného pouta mezi lidmi a knihami. Že nejsou vnímány jako zboží, ale jako dobří přátelé, rodiny a milenci. Problém nastal kdesi za polovinou, kdy v příběhu nastaly velké zvraty, které mi přišly na tak útlou knížečku dost překombinované a zkrátka mi nesedly. Krásná nevtíravá poetičnost příběhu se změnila na spirituální hledání sama sebe a na to já už moc nejsem. 

Kolem a kolem když se dokážete oprostit od lehké neuvěřitelnosti děje, dostane se vám do rukou příběh plný knih, jejich čtenářů a životů, které jsou ovlivněny těmi nejzvláštnějšími okolnostmi. Třeba prapodivným strojkem na kávu a italskou kuchařkou. 
Váš Dortíček & velrybí crew




2 komentáře:

  1. Tahle kniha mě první taky zaujala, ale už nevím, proč jsem si ji nepořídila. Každopádně musím říct, že mě díky tomuto článku fakt nadchla. Ty malé pospojované kousíčky v Amélii miluju, tak myslím, že se mi bude tato knížečka líbit :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že jsme Vás takto popostrčily a doufáme, že se bude knížka líbit! :)

      Vymazat