středa 15. listopadu 2017

Courtney Cole - Verum

... No. Asi začnu od začátku.
Říkala jsem si, že jsem připravená dát žánru Young Adult další šanci. Líbila se mi obálka, líbila se mi anotace. Říkám si: To půjde. Poprosím si knížku.
Nedočkavě otevřu balík ve kterém přišla a na konci anotace!
"Už jste četli první díl?"
Nyní následuje přesná citace toho, co se, křehké dívce jakou jsem, v tu chvíli prohnalo hlavou:
"Do prdele."
Název: Verum
Autor: Courteny Cole
Počet stran:
Nakladatelství: Cooboo




Já si asi nebudu vymýšlet, říjen nebyl můj šťastný knižní měsíc. Druhý díl trilogie Nocte. Dobrá, stane se. Pak jsem se byla podívat do levných knih. A koupila si pátý díl sedmidílné série.
Jo.
Nějak mi to úplně nevyšlo.
A tak jsem si sedla, zjistila že v knihovně je titul půjčený a pak si přečetla spoustu špatných recenzí (většinu z nich na goodreads), kde autoři místo svých názorů řeší děj a dala jsem si dohromady, co se v prvním díle dělo.
Snad jsem to pochopila!

Nevím sice, co přesně se dělo v prvním díle, za to vím, co se děje v tomto druhém. Hlavní postava: Calla, která do konce prvního dílu žila v Americkém Oregonu se po dramatických událostech posledních několika dní (stran v první knize) přesouvá i se svým milým (Darem) do panství patřící její Anglické rodinné větvi. Pokouší se vzpamatovat se ze šoku, který utrpěla, snaží se samu sebe přesvědčit, že se nezbláznila, ačkoliv všechno okolo ní svědčí o opaku.

Bylo milé, že celá ta prvoplánová linka, u většiny YA tolik výrazná: miluju ho a chci s ním být a když spolu nejsme, tak si představuji, že spolu jsme, ustoupila trochu do pozadí i když tam samosebou je, avšak není tolik výrazná, aby kazila ponurou atmosféru knihy.

Ono s tou avizovanou temnotou se to taky má trochu jinak. Jistě Anglie je ponuré místo, hlavně v zimě nebo na podzim, britská krajina dokáže působit velice neutěšeně a jednotvárně. Není divu, že pro E.A.Poea byla tamní usedlosti a příroda zdrojem obrovské inspirace, nicméně Cole s tím neumí moc pracovat. Párkrát zmíní, že ji dům děsí a že je starý a plný vzpomínek, tím by skončila atmosféra, ostatní přebírá styl.



Autorka vám předkládá svou vizi ve formě, která ne každému sedne. Když čtyři řádky pod sebe napíše stejné sloveso a až na pátém řádku pokračuje celou větou. Je to zvláštní a bylo to to první, co mě na celém díle udeřilo do očí. Jak je text rozčleněný, občas se stalo, že na celé jedné stránce se objevily dva skutečné odstavce, jinak to byly třeba dvě slova několik řádků po sobě se opakující. Chápu kam tím autorka míří, kniha je psána v ICH-formě a hlavní pocit, který ve vás má kniha vyvolat je šílenství. Nebo obavu o duševní zdraví. Vlastně během celé knihy se setkáváme s mnoha prohlášeními typu: Dej se do kupy / Musíš se vzpamatovat, atd. Takže styl byl pro autorku velkým plus.

Ve mnoha recenzích na první díl jsem se dočetla, že konec byl velmi překvapivý. A to samé by se dalo říct i o tomto zakončení, které mi vysvětlilo mnohé. Hlavně mi to vyjasnilo proč je na každou otázku, kterou Cala položí (příklad: Řekni mi, co je to tajemství.) stále stejná odpověď, totiž: Nejsi připravená, zjistíš pravdu, ale musíš se k ní dostat sama. V podstatě:

Zdroj
Přesto konec, který mě skutečně překvapil (a u lidí, co četli oba díly musel vyvolat hrozný hokej v hlavě), nedokáže zakrýt fakt, že se v knize po celou dobu prakticky nic nestalo. Nevím, jestli to byl záměr, ale já tam nenašla nic čeho se pořádně chytit, byl to více méně slet událostí, které člověka neurazily, ale ani pořádně nezaujaly, stále jsem přemýšlela, zda je to mým nedostatkem, že neznám první díl, nebo zda je to tak schválně.
Došla jsem k názoru, že to tak je schválně.

Asi si někdy v dohledné době přečtu první díl, až se třeba vrátí do knihovny. Ale jak se znám, tak to moc neslibuji.
Co mi ale jasné je, tak to je fakt, že YA mi nejspíš má co nabídnout. Jasně, není to žánr, který bych vyhledávala a už asi ani nikdy nebude, nicméně myslím, že pokud si budu pečlivě vybírat, mohlo by to jít. Tato kniha mě, na rozdíl od spousty jiných knih pro mladé dospělé, neznechutila a nenudila, nebyla prvoplánová a neopakovaly se v ní stokrát jinde viděné šablony.

Malá poznámka na konce se týká obálky. Moc se mi líbí, topící se postava vypadá uvěřitelně, až na ty bublinky u úst, které vypadají jako z animovaného filmu o Malé mořské víle. Je skvělé, že ač jsem si při prvním pohledu myslela, že nápis Verum je čistě bílý, tak jsem př bližším pohledu zjistila, že je v písmenech světle šedou barvou zapsáno: Liberabit vos. Když si to dáte dohromady vyjde Verum liberabit vos - Pravda tě osvobodí (myslím ale, že by to mělo být gramaticky trochu jinak... Cítím se jako v Monty Python's Life of Brian...)


4 komentáře:

  1. Verum už dlouho plánuji, ale zatím bohužel nebyl čas. Nocte bylo skvělé a o to víc mě to mrzí. Moc hezká recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to příjemná jednohubka :) A že jsi četla Nocte je rozhodně významné plus! :D

      Vymazat
  2. Ta obálka je opravdu hezky provedená, nicméně mě kniha moc nezaujala. Tvoje recenze na tuto knihu je první, kterou čtu a zkrátka si myslím, že ji vynechám. Děkuji za upřímnost, moc hezká recenze:)
    Knihokopka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obálka byla tím prvním, čím mě kniha upoutala! :D
      Když recenzi, tak jedině upřímnou! :)
      Děkujeme za komentář a za sledování! ;)

      Vymazat