sobota 21. října 2017

Jonathan Franzen - Purity


"Pravda není vždy krásná, krása není vždy pravá" 
To je Purity 

Název: Purity
Autor: Johnatan Franzen
Počet stran: 540
Nakladatelství: Kniha Zlín
Purity Tylerová chce najít pravdu. O svém otci, své rodině a možná i o sobě. Možná by si chtěla zlepšit život, protože co si budeme říkat, žít ve sqautu, mít na krku statisícovou studentskou půjčku a za matku hypochondra, to není nic extra. Bohužel její cesta za pravdou odhalí asi víc než by kdokoli chtěl.

Nebudu vám lhát, tohle bylo náročné, opravdu náročné. Prokousat se 540 stránkovou knihou o sazbě A4, to dá zabrat. Obzvlášť když prvních zhruba 150 stran je no... nudných. Nehledě na to, že hlavní hrdinka vám jednoduše nemůže přijít sympatická, vlastně nikdo vám za celou knihu nepřijde sympatický. Partička postav, kterým byste nejradši omlátili hlavu o chodník, některým jen jemně a některým s pořádnou razancí. 

Nejtěžší na této knize bylo jí ze začátku neodložit. Zhruba prvních 200 stran máte pocit, že kniha vůbec nikam nevede, postavy jsou na pěst, kapitoly spolu zdánlivě nesouvisí. Atraktivitě na tom nepřidává, že se skrz kapitoly posouváte nejen mezi lidmi, ale hlavně mezi časy a dlouhou dobu trvá než vám dojde kde kdy a s kým zrovna jste. A hlavně proč.
Nebojte se protože mezi všemi kapitolami nakonec vodítka jsou, čím dále jste v knize, tím jasnější vám vše je. problém je, že to trvá moc dlouho. 

Valnou většinu knihy jsem přemýšlela co za problém má Jonathan Franzen s mezilidskou komunikací a základními společenskými konvencemi. Tahle kniha by se mohla vydávat za učebnici poruch chování a toho, že ne všechny věci v životě se dají vyřešit orálním sexem. Ale pokud přesně toto autor zamýšlel, ukázat různorodost lidských povah, jejich proměnlivost nebo naopak stálost, pak mu gratuluji, protože to se mu povedlo na výbornou. 

Ale abych na Purity neházela jen špínu, je to sice náročný román, ale poskytuje tolik různých pohledů, postav a vrstev, že jednoduše toto dílo musíte alespoň trošku obdivovat. Protože zhruba v půlce (alespoň podle mě) vás začne děj zajímat, nakonec budete chtít vědět jak to vše dopadne, jak se vztahy mezi postavami vyvrbí, protože autor s nimi rozehraje opravdu zajímavou partii. 

Purity rozhodně není špatná kniha, ale je náročná, chce to výdrž, správnou náladu a rozpoložení. Není to kniha, která se dá číst v pauzách na oběd a čekání na autobus (pokud nečekáte před hodinu). Vyšetřete si na Purity čas a určitě ji oceníte více než já.


Váš Dortíček & Žakelína & Boris


2 komentáře:

  1. Anotací mě kniha docela lákala, ale asi ji vynechám. Díky za recenzi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě právě taky, ale opravdu se jedná o náročnější čtení.

      Vymazat