sobota 21. října 2017

Charles Martin - Hora mezi námi

Všichni, co mě znají a vědí, co čtu, by o mě určitě řekli spoustu věcí, určitě by ale neřekli, že jsem nějaká křehká květina, co čte romány. No Hora mezi námi se ke mě dostala hlavně díky své obálce, na které figuruje můj oblíbený herec - Idris Elba. To bylo první co mě zaujalo, přečetla jsem titul, řekla si, že to bude nějaký sladký blemcák. Až nakonec jsem si přečetla anotaci a řekla si: Jo, to by asi šlo. 


Název: Hora mezi námi (The mountain between us)
Autor: Charles Martin
Počet stran: 328
Nakladatelství: Motto





(Měla jsem napsaný téměř celý článek, zbýval mi možná poslední odstavec... A ono se to smazalo... Ach jo... Tak ještě jednou.)

Všichni jsme alespoň slyšeli o Robinsonovi Crusoe, nebo jsme viděli filmy typu Trosečník, Šest dní sedm nocí, Přežít, Švýcarák. Díla o lidech, kteří se většinou po nějaké katastrofě ocitnou odkázáni sami na sebe, případně na někoho ve svém okolí. Někdy je to drsnější, někdy méně drsné, někdy vůbec ne.
Hora mezi námi se řadí mezi ty méně až vůbec ne drsné.

Co se děje týče tak všechno, co o ději potřebujete vědět najdete v anotaci. Dva lidé, kteří se potkají prvně v životě na letišti spadnou při svém chartrovém letu. Oba zranění, bez jídla a v zimě. Bezmála měsíc se snaží dostat k ostatním lidem, aby jim pomohli. Téměř každou druhou kapitolu se retrospektivně díváme do minulosti jednoho ze dvojce: lékaře Bena. V těchto pasážích se setkáváte s jeho ženou a s tím, co ovlivnilo život tohoto poněkud tajnůstkářského muže.

Od zasněžených vrcholků státu Utah a od teplot pod bodem mrazu jsem čekala poněkud více
avizovaného přežívacího elementu v podobě znatelně ztížených podmínek, omrzlin na tvářích, nosech, prstech, případně horeček a zimnic, zamrzlých, nestabilních řek, nebezpečných průrev ve sněhu a ledu. Ale hlavně! Hlavně...Rýmičku. Tu jsem čekala ze všeho nejvíc, protože já jsem spala ve stanu, ve spacáku na sněhu jednu jedinou noc a hned za dva dny jsem měla nos jako průtokový ohřívač.
Co mohu o Hoře mezi námi říct s klidným srdcem je, že to rozhodně nebyla nějaká příručka k přežití a ani bych se jí moc neřídila, co se obecných informací týče, mám pocit, že Bear Grylls by nebyl moc spokojen.

Další co bylo takové zvláštní bylo množství protikladů. Chápu, že v půlce jim mohl pes, který spolu s nimi přežil pád letadla, přirůst k srdci, nicméně na začátku bylo řečeno, že je malý a moc masa by z něj nebylo, načež brzy na to zjistíte, že jedli veverky. Tak to by mě zajímalo, jak malý ten ratlík musel být. Další věcí bylo, že Ashley, druhá postava v románu, na začátku prohlásí, že Ben není dobrý lhář. Na konci už přizná, že neví jestli lže, nebo říká pravdu.
Moje hnidopišství mi nedá a vypíchnu ještě pár věcí, nad kterými mi zůstával rozum stát. Tak například Ben se vzbudí s myšlenkou, že ho bolí nohy, tak si nazuje boty a jde si na dvě stě metrů na procházku. Spadne do vody ale místo toho aby umrzl na místě, tak ujde ještě několik kilometrů, kde padne vysílením a usne v košili. Že zasáhne deus ex machina a místě využívaném očividně v létě najde sáně a sněžnice... No. Bylo by toho více, ale to jsou takové věci, co člověku dojdou až ve chvíli, kdy knihu dočte a začne nad nimi přemýšlet.



Což se stane velice brzy, kniha je neskutečně čtivá! Řeknete si, že si s ní na chvíli sednete a v tu ránu máte půlku přečtenou a několik hodin je pryč! Ani se nenadějete! Možná za to může Ich-forma, kterou je kniha psaná. Ich-forma má spoustu výhod, ale i mnoho nevýhod, rozhodně výhodou je, že jsem se s Benem sžila a těžko se mi s ním a s jeho životem loučilo, protože Martin z něj udělal bezesporu sympaťáka a chlápka se kterým bych rozhodně zašla na kávu! Na druhou stranu tak upozadil Ashley, která sice s námi je fyzicky po celý děj knihy, avšak suma sumárum o ní víme jen, že je novinářka, dělala teakwondo a její snoubenec se jmenuje Vince. To už toho víte o doktorově manželce, která se objeví jen ve scénách z lékařovi minulosti.

Všechno co se mi na knize nezdálo ale nemůže převážit to, co se mi na knize líbilo. Samotnou postavu Bena, kterou jsem si hodně oblíbila. A také samotné vyvrcholení všech těch scén z jeho minulosti. To bylo silné kafe.

Osobně těmto románům moc nefandím, není to můj styl, budování lásky a vzájemné důvěry a samých lepších vlastností. Rozhodně to není nic, co bych běžně vyhledávala, ale jsem ráda, že jsem našla zrovna tuto knihu, která mě bavila a potěšila, takže ano, rozhodně doporučuji přečíst. Je to kniha, která je dobrodružná, ale zároveň zahřeje a potěší.


Zdraví vás
Lesníček a Pepé!

Žádné komentáře:

Okomentovat