neděle 27. srpna 2017

Zloději knih - Anders Rydell


Pálit knihy je dnes považováno za jedno z největších kulturních barbarství. Během druhé světové války to naopak byla velmi účinná a mnohostranná zbraň proti menšinám a jiným národům. Zloději knih nám přiblíží příběhy ničení statisíců svazků knih, knihoven, sbírek a kulturního dědictví po celé Evropě. A ačkoli v knize plápolá nejeden oheň, věřte, že při čtení vás zamrazí. 

Název : Zloději knih
Autor: Anders Rydell
Počet stran: 471
Nakladatelství: Kniha Zlín
Když sem poprvé uviděla Zloděje knih automaticky se mi vybavila Zlodějka knih (která je skvostná) a jestli to nemá náhodou nějakou spojitost. No, nemá, ale řekla bych, že minimálně je to dost dobrý marketing. Anebo prostě jen náhoda, kdo ví. Každopádně právě díky názvu mě kniha zaujala a jsem sakra ráda, že jsem si jí všimla.

Pálení kniha ničení kulturního dědictví jako projev nadvlády, je staré jako lidstvo samo. Vždyť co se při nájezdech ničilo jako první? Svatostánky, paláce a knihovny. A známe svoje lidi jako například pátera Koniáše a obecně náboženské papaláše, co si sem tam rádi škrtli sirkou. 

V Německu na pokraji druhé světové války nešlo o nic jiného než o cenzuru a stvoření té ideální propagandy, která strhla davy a zničila statisíce knih a nenávratně zmrzačila kulturní dědictví mnoha kultur a zemí.  Anders Rydell nás uvádí do situace velmi důkladně, zmiňuje historii pálení knih nejen v Německu a popisuje postupné vyostřování nálad, které nakonec vedlo k rabování a ničení vlastního kulturního dědictví. Představuje i hlavní vůdce této ideologie, která měla zničit a ovládnout vše, co nesplňovalo přísná kritéria. 
První třetina knihy by mohla někoho nudit, protože je zde pravdu hodně jmen a dat, ale na druhou stranu nás velmi pečlivě uvádí do situace a cítění v Německu a do ideologie, která měla tohle všechno na svědomí. Věřím, že pro někoho, kdo se například hodně zajímá o dějepis může být začátek jen letmým opakováním. Mě však hodně zaujala, přinesla spoustu nových informací a bez zdánlivě nudného úvodu, bych asi knihu nedokázala náležitě ocenit.

Nejzajímavější části je ale pátrání po jednotlivých lidech. Po tom, co se zjistilo, že spoustu knih v knihovnách je ukradených, se začalo pátrat po původních majitelích nebo knihovnách, kterým patřily. Nejčastěji přes razítka a různé (i osobní) exlibris. Sledujeme tak příběhy jednotlivých rodin, knih, jejich majitelů a v neposlední řadě knihovníků, kteří se snaží vrátit knihy na jejich původní místa. Práce je to náročná, v mnoha případech marná, ale záslužná. 

S Andersem Rydellem se dostaneme na různá místa Evropy a do různých knihoven, které byly během druhé světové války vyrabovány nebo zcela zničeny. A zdaleka se nejedná jen o židovské sbírky.  Při tom neuvěřitelném počtu zkonfiskovaných, zničených a ukradených knih člověka až mrazí.

Kniha mě jako knihovnici asi zasáhla víc, než obyčejného "smrtelníka". Možná i proto si uvědomuji jak je navracení těchto ukradených knih důležité a jak o neuvěřitelně náročnou a piplavou práci se jedná. A o kolik nevyčíslitelného bohatství jsme jako celá Evropa přišli. 
Pálení knih je neskutečné barbarství, tato kniha je toho smutným důkazem.

Žádné komentáře:

Okomentovat