neděle 20. srpna 2017

Martin Váša - Dělám si to sám

Tahle knížka přišla jako blesk z čistého nebe.
Nic jsem nečekala a najednou zvonil člověk z PPL u dveří s tím, že pro mě má zásilku od Albatros Media. No dobře, prý se mu povedlo zastihnout mě až na čtvrtý pokus. Ale já za to vážně nemůžu, že pracuji a nemám moc důvěry k neznámým číslům... Prostě si to dělám sama. Stejně jako Martin Váša.

Název: Dělám si to sám
Autor: Martin Váša
Počet stran: 256
Nakladatelství: Motto




Když mi přišla avizovaná zásilka čekala jsem spoustu věcí. Nicméně pěkná papírová taška s mým jménem mě potěšila. Uvnitř jsem našla knížku a tajemnou trubku. Z nějakého důvodu jsem se na knížku podívala, přečetla název a autora a vrhala se na trubku ve které jsem našla plakát. No a až potom jsem si zjistila o čem dílo je.

Anotace byla značně neurčitá a tak jsem neměla tušení, co čekat. Obálka mi sice něco prozradila, ale nic směrodatnějšího než anotace. Nebylo mi tedy nic jiného než se ponořit do čtení. I to mělo svá úskalí, protože kniha přišla sotva dva dny před odjezdem na dětský tábor. Kde mi byla uzmuta hned třetí den mým kamarádem.

Martin je lifestylovým přispěvatelem do jednoho časopisu. Žije si svůj takříkajíc dospělácký život plný zmatků, umírajících kytek a podivností v lásce ke stejnému pohlaví. Dělám si to sám je jeho deník ve kterém se odráží vše, co se děje, hodinu po hodině, nebo minutu po minutě. Taky se dozvíte, co se dělo dříve. Několikrát vás Martin rozesměje, několikrát dojme. Ale v závěru zjistíte, že je vlastně stejně, jako spousta jiných, naivní duše, která jen hledá o co se zachytit, když plave po moři. Jo a taky že se na to moře dostal z vlastního přičinění a všechna zhoršení situace si dělá sám.




Neočekávejte žádné velké literární dílo. Žádnou oslavu českého jazyka (vlastně moment! Několikrát byl použit přechodník! A to se moc často nestává) ani myšlenky dosahující na Nobelovu cenu. Čekejte reflexi života úplně obyčejného člověka. Je jedno jestli jste hetero nebo homo, v této knize se najdete. Ať už v nějakých poznámkách, které se Martinovi objeví dřív na jazyku než na mysli, v nějakém názoru o které se velice rád podělí, nebo v tom, jak nemá rád domácí práce.

Kniha pobaví, hlavně tedy pokud se znáte s nějakým gayem a můžete si povšimnou jistých podobností: lehká vybíravost, obliba Beyoncé, Sexu ve městě, Zoufalých manželek, láska k Francii, ke všemu luxusnímu a taky obliba sledovat oblečení a nebo jen chování ostatních. Jenže kniha nabízí víc než jen humor a ztracení se v obrovském množství mužských jmen, která se pletou dohromady a vznikne z nich jen obrovský chumel ze kterého občas vypadne nějaká nevýrazná nebo nedůležitá postava. V knize se dočkáte i mnoho násobné vyznání lásky k rodině, což byla přidaná hodnota, kterou jsem zprvu vůbec nečekala.

Probírat do hloubky děj by bylo zhola zbytečné, kniha popisuje události především v rovině osobního života od 3. srpna 2016 do 1. ledna 2017. Takže za pár let budou světové události, které byly jen letmo zmíněny, už více méně zapomenuty a populární zpěváci, zpěvačky i jejich hity budou pouštěni s lehkou nostalgií.

Jinou formou než to ICH by kniha tohoto typu ani nemohla být napsána, zajímavý je styl, kdy v jednom dni může být třeba jenom jedna krátká myšlenka rozepsána na jediný řádek. Jindy je den protažený na několik stran a každý myšlenkový pochod nadepsán příslušným časem. Všechno to je ohraničené do celků, které by se daly nazvat kapitolami, nepřišlo mi, že by oddělovaly nějaké zásadní události a tak mám pocit, že zvolená deníková forma další členění nepotřebovala.


I přes zbytečně velké množství postav, kdy jsem některé ani nezaregistrovala, případně se objevila jejich jména ale v samotná postava již ne, hodnotím knihu kladně. Nejde o žádnou oslavu gayů a dalších menšin. Jde prostě jen o život samotný. A uvědomění si toho, co a jak se dá dělat se životem. Jenže jak autor, tak i já si uvědomujeme, že s našimi životy neuděláme skoro nic. Maminky nám vždycky poradí, rozštěp se nenaučíme a kytky, kromě vytrvalé draceny nám budou stále hynout. A víte co. Každý z nás si to dělá sám.



Na začátku článku jste si mohli všimnout že jsem měla knihu sebou na táboře a že mi byla sebrána. Seznamte se tedy s člověkem, který mi ji sebral, s Kubíčkem. Kubík je jeden z mých nejlepších kamarádů! Má rád všechno dobré, od jídla po pití, je to nejlepší tanečník na Single ladies, kterého znám. Autorovi a hlavnímu hrdinovi knihy v jednom musí rozumět daleko více než kdy budu rozumět já a proto jsem si ho přizvala jako odborníka na slovo vzatého. Tady je Kubíčkův názor na knihu:

Knížku jsem viděl u své kamarádky a po přečtení jednoho náhodně nalistovaného odstavce jsem věděl, že je přesně pro mě. S hlavní postavou jsem se ztotožnil v mnoha okamžicích, u kterých občas nevíte, jestli se máte smát nebo brečet nad hloupostí situace. Ono objednat si kávu nebo zavolat matce není tak jednoduché. Knížka je psaná jako deník, takže se pořád děje něco nového a příběh pro mě měl ohromný spád.  

Je to skvělé oddechové dílko, doporučil bych ho všem mladým lidem, protože ti budou spíše chápat problémy a myšlenky hlavního hrdiny.   

Kubík

5 komentářů:

  1. Mně to i přes super recenze tu i na MArtinusu furt nějak neláká. Já mám prostě nějak dojem, že je to taková ta lehce stereotypizující knížka (ať už v otázce gayů nebo v otázce mileniálů) a to mě vždycky trochu přednaštve :D Ale třeba je to fakt dobrý a asi už kvůli tý nejistotě po tom někdy sáhnu. Navíc je to přesně ten druh obalu co fakt chci vozit s sebou v šalině!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to není ani moc o stereotypu, jde hlavně o životní situace a srdeční záležitosti, ani si nejsem moc vědoma, že by tam bylo něco vyloženě stereotypního, krom zmínek o tom, co má hodně gayů skutečně společného :D
      Každopádně můžu potvrdit, že to je knížka, která vyvolává velký rozruch, ať už svým názvem, nebo obálkou :D
      Každopádně až se odhodláš, tak přeji příjemné počtení :D

      Vymazat
  2. Díky za recenzi a osvětlení knihy, asi si jí vážně pořídím. :D Nasměju se u ní hodně? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač :)
      Docela často mě pobavila a rozesmála, takže pokud se bavíte u knih ze života, tak ano! :)

      Vymazat
  3. S nakladatelstvím Motto jsem se setkala trochu víc u bakalářské práce. Nepřekvapuje mě tedy, že vypustili do světa i takovou knihu, která naláká nenáročného čtenáře, a ten se lehce ztotožní s vypravěčem. Toto jsou knihy na pobavení, odlehčení chvíle a uvědomění si, že v tom světě přece jen nejsme sami. Jednou za čas neuškodí sáhnout i po něčem takovém. :)

    OdpovědětVymazat