neděle 6. srpna 2017

Neviditelné knihy #1 Na ostří nože

Myslíte si, že už jste přečetli všechny možné extrémy? Že vás knížka už nedokáže překvapit? Že vás severská krimi zocelila? Věřte mi, nemůžete se více mýlit.



John Connolly - Na ostří nože

Vedle naší první neviditelné knihy, jsou severské detektivy pohádky na dobrou noc. Pokud opravdu hledáte děsivou a výjimečnou detektivku/thriller, neváhejte a čtěte!

Charlie "Bird" Parker se žene za pomstou. Je to nejspíš jediná věc, která ho ještě stále drží na nohou. Moc vám nepřidá, kdy vám zabijí manželku a dítě, naaranžují je do podoby obrazu a ještě jim uřežou obličeje. (Já vám to říkala!). A navíc to vypadá, že jeho žena nebyla zdaleka první obětí. Někde v luisianských bažinách je další dívka, další oběť a je klíčem k nalezení nejen vraha, ale hlavně Parkerovi odplaty. Nejde tu o spravedlnost, jde o to toho parchanta najít a zabít. A pak možná skoncovat i sám se sebou. 

Na ostří nože je podle mě, prakticky neznámá kniha, dost možná to bude tím, že je už dost stará. Co si budeme povídat rok vydání 2000 (druhé vydání 2011), jí do karet moc nehraje. Bohužel ani autorovo jméno jí nezaručuje velkou popularitu, když vezmeme v potaz, že Johna Connollyho přestal BB art někdy v roce 2013/14 vydávat (teď už tedy znovu začal, je to chaotické). A ještě k tomu všemu to byla autorova románová prvotina. Téhle knížce u nás osud  jednoduše nepřál. Ale jsem tu já, abych to změnila! 


"A já jsem slyšel, cítil, hluboko ve svém nitru ostrou bolest, pronikavou, drásavou, cítil jsem ostří břitvy oddělující mis valy od kloubů, maso od kostí, duši od těla, umělec, pracující na svém plátně, cítil jsem bolest prosakující mým tělem jako elektrický oblouk, procházející skomírajícím životem jako blesk, tryskající tóny nějaké pekelné melodie, ďábelské písně neznáme dívky v louisianské bažině.

"Kdo je to?" vyhrkl jsem. Promluvila a v jejím hlase byly hlasy čtyři: mé manželky, mé dcery, hlas jedné staré obézní ženy na posteli ve vínově tmavém pokoji a bezejmenné dívky, která zemřela brutální, osamocenou smrtí v louisianském močálu. "Je to muž, který putuje""


Na první pohled se může zdát, že tu máme klasické klišé, kdy se detektiv-alkoholik honí za pomstou, nehledě na důsledky nebo konvence. Jenže John Connolly pracuje s mnoha prvky a jeho detektiv rozhodně není jen tvrdý, životem zlomený muž lačnící po krvi a pomstě. Stejně tak i ostatní postavy zdaleka nejsou černobílé. Máme tu soudní psycholožku sestavující profil sériového vraha, pak tu je reálný vrah, který je ale tak trochu Charlieho dost dobrý kamarád. V neposlední řadě slepou cikánku uprostřed Lousianských bažin, kterou chrání celý rodinný klan a která vidí a cítí věci, které jsou ostatním skryté.

""Budete-li mařit můj čas, nechám vás zabít," upozornil starý pán. Bobby Sciorra se jenom usmál a vysypal na trávník obsah igelitového pytle. Vykutálely se z něj čtyři hlavy, narážely jedna o druhou, tenké copánky se kolem nich vinuly jako mrtví hadi: a nad nimi se Bobby Sciorra smál jako obscénní a ohavný Perseus. Hustá krev pomalu odkapávala z okrajů pytle do trávy." 

Co je na téhle knížce výjimečné? Atmosféra. Jasně, pátrání po sériovém vrahovi, co odřezává obličeje je už samo o sobě dost drsné, ale John Connolly tomu dodává něco navíc. Číst tuhle knihu je jako jít mlhou s vědomím, že za sebou slyšíte kroky, ale nikdy nedokážete zahlédnout jejich původce. Connolly přidává do svých knih určitý prvek mystična. Ne ve smyslu, že se tu zjevují duchové a dovádí policisty ke svému zakopanému tělu, ale spíš jako znepokojivá přítomnost něčeho, co nemůžeme nikdy dobře zahlédnout. jako postava, co vždycky zmizí, když se po ní ohlédneme, ale velmi dobře slyšíme její hlas v šumu stromů a ve vrzání prken starých domů. Tahle kniha je přinejmenším mrazivá a obzvláště v poslední třetině se všechny prvky spojují a gradují takovým způsobem, že vám zaručím, že klidně spát nebudete.

"Připadá mi nyní, že jsem pocítil zvláštní pohnutí, když jsem se toho barelu dotkl poprvé, abych ho upoutal řetězy. Mocné pohnutí, které mi sevřelo žaludek jako pěst. Měl jsem dojem, že se kolem mě zbarvila voda krví, i když to byl pravděpodobně jen odlesk slunce z hladiny. Zavřel jsem oči a cítil kolem sebe pohyb. Ale ne pohyb vody, ani pohyb ryb či jiných živočichů, cítil jsem pohyb lidského těla a cítil jsem její vlasy, jak se mi otírají o tvář. Vztáhl jsem ruku, ale zachytil jenom vodní rostliny" 

Tahle kniha stojí za přečtení, je jiná a třeba vás netradiční pojetí Connollyho thrilleru chytí a vy si přečtete další jeho knihy a zamilujete se stejně jako já. Takže neváhejte, skočte do levných knih, kde jí seženete za ani ne stovku a pusťte se do toho.

Proč knihu doporučuji:
Netradiční pojetí deketivky/thrilleru/mystična/duchařiny
Zajímavé postavy a jejich vývoj
Originální zápletka a její rozuzlení 
Mrazivá, tajuplná a místy morbidní atmosféra

tady jen taková malá část mé Connollyho sbírky, druhou půlku mám jinde 


Žádné komentáře:

Okomentovat