čtvrtek 22. června 2017

Jiří Slavíček - 3 případy policejního komisaře Pobudy

Každý máme určitý srdeční vztah k místu kde jsme se narodili a vyrostli. Neznám nikoho kdo by se nerad vracel do míst, kde vyrostl a kde strávil dětství.
A když někdo mluví o Holešovicích, Bubeneči a Letné jako o hnízdu hipsterů, tak jen našpulím rty a pod fousy si zamručím: "Náplavy!", protože lidi, co se tu narodili a se kterými jsem strávila dětství žádné rysy hipsterství nemají. 
Proto když jsem zjistila, že se tato kniha odehrává v Holešovicích za Rakouska Uherska, skočila jsem po ní, jako dravá šelma!


Název: 3 případy policejního komisaře Pobudy
Autor: Jiří Slavíček
Počet stran: 496
Nakladatelství: Motto



S knihou se vypravíme do doby dávno minulé, do let, kdy nám vládl císař Josef II., do doby kdy byly muži gentlemani s pěstěnými kníry v klobouku a dámy jemné milost paní. Do doby kdy Praha nedosahovala takových rozměrů jako dnes a kdy se zločiny řešily pěkně postaru pomocí výpovědí svědků a hmatatelných důkazů.

Komisař Pobuda a jeho dva pomocníci v (překvapivě) třech detektivních příbězích řeší mordy, které mají co do činění s pražským sedmým obvodem.
Ačkoliv se zdá, že kniha má všechny trumfy v rukávu, tak mi bohužel moc nesedla. Už jsem v životě četla dost detektivních případů, abych věděla, že v okamžiku, kdy je člověk napnutý jako struna a do konce zbývá pět stran, mělo by to být dobré.
Ale zdá se, že tahle část dělá autorovi poněkud problémy. Protože ať jsem se snažila jak chtěla ty konce byly zoufale nudné a nezáživné.

Jenže, co se knize nedá upřít je styl. Ať už si dobu ve které se odehrává představujete jakkoliv vždycky byste se měli dopracovat k určitým klišé. Několik jsem jich vypsala výše, tím dalším je onikání. A obyvatelé Prahy si v tomto díle opravdu onikají! Je to neskutečné, že autor pomyslel i na tohle! Pro mě je onikání dobré zpestření alkoholických her a vede to ke spoustě salv smíchu, jenže tady to člověku nepřijde, protože po ulicích se prohánějí koněspřežky a kočáry. Jenže s tímhle historickým pojetí přicházejí i jistá úskalí. Tak například za žádných okolností nemůžete použít jistá slova. Třeba stavební boom. Prostě ne.



Že autorem knihy je Holešovický rodák, který má blízko k historii naší čtvrti se pozná prakticky okamžitě. Ti, co o historii Holešovic a Bubenče nemají moc jasnou představu by tato kniha mohla připadat poněkud matoucí, protože na mapě Bělského, ani Belcrediho třídu nenajdete. Je sice milé, že se autor držel historických reálií. Že se pokusil Holešovice z té vzdálené doby přiblížit nám ostatním, ale nedá se říct, že by z toho byl člověk i po 400 stránkách úplně odvařený, protože číst si o místu, které si úplně nedovedete vybavit, kde by mělo být není zrovna blážko. Přidat mapku nebo poznámku pod čarou jak se ona ulice jmenuje dnes, případně kde se zhruba nacházela, by úplně na škodu nebylo.

Byla to milá kniha. Zajímavě zvolené historické období, neotřelé a neokoukané. Dodržování jistých historických skutečností bylo fajn.
Ale o tom kniha tohoto žánru není.

Zdraví vás Lesníček

Žádné komentáře:

Okomentovat