pátek 7. dubna 2017

Adam Chromý - Rekviem za Pluto

Začneme zcela upřímně, toto nebyla kniha, kterou bychom si zrovna koupily, ale víte co, darovanému koni na zuby nehleď. Teda, my mu na zuby hledět budeme, ale ... Eh. No, prostě je to jednohubkový dar od autora, poslaný i s věnováním, takže neopovrhneme, že ne?


Název: Rekviem za Pluto
Autor: Adam Chromý
Počet stran: 176
Nakladatelství: Plus



No a když už znáte první stanovisko, povím vám i další okolnosti příchodu této knihy. Volalo mi PPL, čekala jsem nějakou knihu od Albatros Media, ale říkala jsem si, že je na to ještě docela brzy. A tak jsem tam seběhla, vysmátá jako lečo, že se zase něco děje! A chlápek mi dal takový hubený nezvykle zabalený balíček. Nejprve jsem si myslela, že mi přišla kniha pro někoho jiného, ale! Věnování mě vyvedlo z omylu.
A teď k samotné knize.

Jak si můžete všimnout, tak má docela pěknou obálku, která rozhodně zaujme. Je to něco nového a neokoukaného, navíc motiv kosmonautů nás provází po celou knihu na začátku každé kapitoly pojmenované vždy podle planety sluneční soustavy. Také motivy puntíků a proužků jsou pěkný detail!

David a Alice zažívají celkem průměrný vztah, který zažil skoro každý, vášeň z počátku vztahu vystřídala těžká monotónnost a nepozorovaně ze vztahu vymizela láska a byla nahrazena ponorkovou nemocí a vzájemným odcizením. Jejich vztah skončil stejně nepozorovaně a klidně, jako zmizelo Pluto ze seznamu planet naší sluneční soustavy.



A to je vše, přátelé. Vážně.
Mohu říct, že se knížka četla velice lehce, je psána moderní češtinou, bylo by zvláštní, kdyby tomu bylo jinak (knížka vyšla letos a odehrává se v Praze roku 2006), která rozhodně mozkové závity nezatíží žádný filozofováním o životě a smrti a velikosti vesmíru.
Ale pojďme teď objektivně:
Lehká jednohubka, která neurazí, občas vám zvedne koutek do úsměvu, zavzpomínáte na kde které staré vztahy, protože se v tom vztahu ve spoustě ohledech uvidíte, taky si vzpomenete na své učitelky ze základky, nebo střední. Vzhledově se ty dámy podobaly dvojici z našeho gymplu, ovšem jakmile vytáhly flašku, vzpomněla jsem si na kabinet u mě na základce, tam se ještě k tomu vyvalil dým z cigaret.
Neskutečně skvělá byla matka Alice. Sice vedlejší postava, nicméně její chuť k životu a její ne zrovna aktuální pohled do problematiky současných vztahů mě pobavila.



A subjektivně k tomu mohu říct jen to, že mi kniha tak půl napůl sedla i nesedla.
Nesedla, protože toto nebyl vyloženě žánr, který bych vyhledávala. Nebyla to akcí nabitá střílečka ani dramatický thriller. A i když jsem se z počátečního: Jo, byla to sranda dostala k současnému: Sečteno podtrženo mi to dalo co? No dalo mi to příběh ze života, ne že by ten co mám já a většina lidí okolo byla nějaká groteska, ani tento jí nebyl.
Ale co, sice to byla kniha, která se se mnou minula někde uprostřed, kde by se do ní ostatní zamilovali a já si jenom říkala, proč to ani jeden z nich neukončí, ale jsem ráda, že jsem trochu obměnila čtecí jídelníček. Nicméně už na mě čeká thriller a další drsné příběhy.
Každopádně se vsadím, že si tahle útlá knížka najde velké publikum. Hodně lidí si jí oblíbí. To vím na tuty!
Takže milovníci lidských milostných dramat a zápletek, směle do toho!



Děkujeme Albatros Media za zaslání výtisku podepsaného přímo autorem.
A jedním dechem se omlouváme, že recenze nevyšla dřív... Špatná konstelace hvězd, migrace velryb. nebo co. Původně to tedy měla být dvourecenze, ale Dortíček je momentálně indisponován, někde plave s Žakelínou a tak...

Žádné komentáře:

Okomentovat