úterý 10. ledna 2017

Larry Correia: Grimnoirské kroniky II.: Magické pouto

Přijde mi jako nutnost udělat sem drobnou poznámku. Larry Correiu čtu už od jeho první v Česku vydané knihy - Lovci monster s.r.o. pointou této poznámky není honit si triko, nýbrž oznámit, že kdybych tohoto autora neznala, knihu s takovouto obálkou bych si pravděpodobně nekoupila... 

Název: Grimnoirské kroniky II.: Magické pouto
Autor: Larry Correia
Počet stran: 352
Nakladatelství: Fantom print




Zdroj
Vlastně bych si to rozmýšlela už od třetího dílu Lovců monster. Prsaté krasotinky nejsou mým šálkem čaje. Nicméně já Correiu znám a vím, že děj jeho knih se kolem takových žen netočí. A doslovný důkaz rčení: nesuď knihu podle obalu, je na světě...
Toto je vlastně jeden z mála případů, kdy se mi víc než česká líbí americká obálka... 

Tu alternativní minulost baštím. Je poměrně osvěžující představovat si věci takhle... Se špetkou magie. Avšak tento díl mi přišel, že byl hodně inspirovaný sérií X-men. Normálové se bouří proti Aktivním (ti s magií), po sérii zmanipulovaných útoků (i na presidenta Roosevelta) a svědectví (všechno postavené na skutečně žijících osobnostech), přičemž jak je od začátku jasné, ti s Magií jsou ti hodní a zatrpklí Normálové se to na ně snaží navléct, spojení sil znepřátelených táborů a jak se dá podle dalšího dílu očekávat, přichází (víceméně) americký happyend. Stokrát omývaný koncept a přesto se nestydím přiznat, že mě to i na sto prvé baví. Hlavně v podání Larryho Correii. Akce co se do 344 stran vešlo, plno drsných hlášek a pokerových obličejů, her na pravdu a zapírání... Samozřejmě taky soukromá touha stát se jednou z postav, nebo mít alespoň její vlastnosti (já osobně bych chtěla být Němec Heinrich a být Přízrak... Procházet zdmi a vlastně vším, čím nemůžete projít... To chci). Vlastně nic, co bychom neviděli v předchozích knihách.

Když jsem tak pročítala svou recenzi na první díl, zjistila jsem, že bych se teď více méně citovala. Postavy jsou stále podle šablon, které autor navrhl již v Lovcích, ale akce, ač se to zdá prakticky nemožné, se dost často obměňuje a nikdy nenudí.

Mám jednu malou poznámku k jazykové redaktorce Alžbětě Lexové. Paní, vážím si toho, že jste se do toho pustila, ale pane jo! Třikrát prohodit zájmeno my za mi? Já vím, že to je extrémně náročné překládat text, aby dal smysl a u jiných chyb bych se nad tím asi ani moc nezamyslela, ale my? Své osobní problémy s tímto zájmenem si prosím řešte v soukromí.

"Nejsme mi to ale dobráci."
"Když jsme mi ostatní ochotni riskovat své životy."
"Však víte jací, mi Řečníci umíme být."

Ale ať nežeru...
Už je květen? Můžu dostat svůj narozeninový dárek už teď?
Proč zase tak příšerně moc otevřený konec?!
Proklínám tě za to Larry Correio!!!
A kde jsou poslední Lovci monster?!

Žádné komentáře:

Okomentovat