pátek 30. prosince 2016

Stanice 11 - Emily St. John Mendel

Stanice jedenác si vysloužila cenu A.C. Clarka. Někteří říkají, že neoprávněně. Já ten názor nemám, podle mě si každá kapitola v téhle knize zaslouží ocenění. Gruzínská chřipka má 99 procentní mortalitu. Co se stane se světem, se zbytkem lidí, s civilizací?
Název: Stanice 11
Autor: Emily St. John Mendel
Počet stran: 328
Nakladatelství:Argo
Stanice 11


Spoustu postapokalyptických knih pokulhává v tom, že ta jejich apokalypsa jednoduše není uvěřitelná. Zombie virus, svět zaplaví voda/oheň/země (cokoli si zvolíte), obří neznámá bomba, genetické inženýrství a tak vůbec. Tak nějak si neříkáte, že by se to mohlo stát, nebo to tak aspoň není podané. Stanice jedenáct je uvěřitelná. Možná až moc. Je napsaná tak detailně a konkrétně, že váš až mrazí a vy si říkáte "Tohle by se mohlo klidně stát, tohle se totiž jednou doopravdy stane a pak to bude přesně, jak to tady píšou."

Gruzínská chřipka má 99 % mortalitu. Začalo to jedinou ženou, která přiletěla z Moskvy. Vir se přenáší vzduchem, jakmile s ním přijdete do styku, do čtyř hodin se objeví příznaky a do dvou dnů jste mrtvý. Do několika hodin se uzavírají všechny nemocnice a letiště. Karanténa obléhá celý svět, ale k ničemu to není. Do měsíce jsou města prázdná. Jako první přestane fungovat televizní vysílání, internet, pak elektřina a nakonec i téct voda. Civilizace už prostě není.
protože k tomu aby, mohla civilizace fungovat, jsou potřeba lidé. A valná většina lidí je mrtvá.

U téhle knihy si lidé stěžují, že chybí akce. Já vám říkám, že lidé jsou zhýčkaní všemi těmi postapo filmy a knihami narvanými akcí, bojem o přežití a záchranou světa, morálky a vlastní bezúhonnosti, že už prostě nedokážou ocenit krásnou knihu, která spíš pojednává o jednotlivých lidských příbězích, než o záchraně světa (který se už zachránit stejně nedá).
Stanice 11 pracuje s několika různými dějovými liniemi, které se odehrávají před, během a po katastrofě. Zdá se, že spolu nemají nic společného, ale to byste se nemohli víc mýlit. Jak se blížíte ke konci, dějové linky se začínají proplétat a odkrývat souvislosti, až najednou vše zapadne do jednoho celku.

A přesto, že svět jak ho známe my, zanikl, existuje tu Symfonie na cestách. Kupa lidí, která projíždí Amerikou a hraje Shakespeara a k tomu má i orchestr. Možná přeci jen ještě je pro svět naděje. Protože jak tvrdí Symfonie "Přežít nestačí" (i když si to vypůjčili ze Star Treku).


Žádné komentáře:

Okomentovat