pátek 30. prosince 2016

Cesta - Cormac McCarthy

Svět zemřel. Nikdo vlastně neví jak. Jednoho dne se to prostě stalo a ze Země se stala šedivá pustina. Z lidí se staly trosky požírající samy sebe navzájem. Ale vy, vy máte něco speciálného - syna. Vaše jediná možnost je putovat tou umírající pustinou stále a stále dál a doufat, žě někde ještě je naděje.
Název: Cesta
Autor: Cormac McCarthy
Počet stran: 188
Nakladatelství: Argo
Cesta


Tak přesně takhle by se dala Cesta od Cormaca McCartyho shrnout v několika větách, ale já vám to samozřejmě trochu rozepíšu.
Cesta zažila obrovský boom a řekla bych, že hned po krvavém poledníku je to nejlepší (a asi i nejslavnější), co McCarthy napsal. Svojí slávě může poděkovat z části tomu, že se trefila do doby, kdy začaly být dystopie a postapo na vzestupu a z části svému filmovému zpracování s Vigem Mortensenem v hlavní roli (Aragon čelící postapo zkáze? To chcete). Ale Cesta by si své místo na výsluní našla určitě i bez toho všeho, protože je prostě neuvěřitelně skvělá.

Nikdo neví jak se to stalo, nikdo vlastně pořádně neví, co přesně se stalo. Jednoho dne přestala téct voda a pak už byla jen nekonečná zima, chaos a spoušť. Muž se vydává se svým synem na cestu k moři nebo možná ještě někam dál na jih, protože doufá, že právě tam je ještě naděje. Putují šedým světem, zbytky toho, co si kdysi říkalo civilizace. Rozklad, mrtvoly a ruiny světa jsou všudypřítomné. Táhnou sebou nákupní vozík s jejich majetkem, hračky pro syna, zatuchlé deky, nářadí, staré boty. Je neustálá zima a nebe je šedivé, už si vlastně ani nepamatují, že by kdy mělo jinou barvu. Občas mezi sebou mluví, ale ne moc, není totiž o čem mluvit. Jejich jediný cíl je nezemřít hlady a žízní a stále pokračovat dál. Ale na cestě nejsou sami. Přežili ještě jiní, vlečou sebou lidi na řetězech, zamykají je ve sklepech a na dvorku mají obrovský kotel, zčernalý od plamenů. Loví, ale ne zvěř. Oni v sobě totiž nenesou oheň, to je to, v čem jsou chlapec a muž odlišní ode všech. Oni jsou ti dobří, ti kteří ještě zůstali. Putují dál, jejich cíl je jít.

Na McCarthyo styl psaní si musíte zvyknout a nesedne každému. Nevyznačuje přímou řeč, hlavní postavy nemají jména a dialogy prakticky nerozvíjí. Rozhovory jsou velmi strohé, úsečné a kratičké, ale přesto vám dají spoustu materiálu na přemýšlení. Tahle kniha není klasická postapo. Nenajdete v ní samotářské hrdiny, kteří bojují za vyšší dobro. Ani v ní nenajdete moc akce, ta kniha nemá vlastně ani pořádný děj, nevíte kam směřuje, protože se v ní vlastně moc neděje, což mnoho lidí odradí. Ale cesta je takhle napsaná úmyslně, má vykreslit šedivou pustinu a mysl jednoho muže, který se snaží zachránit zbytek svojí lidskosti a hlavně svého syna. A v tom to je. McCarthyo Cesta nepopisuje mrtvý svět, ona jím je.


+ukázečka!

Když sem viděl vašeho kluka, myslel jsem, že jsem po smrti.
Považoval jste ho za anděla?
Nepovažoval jsem ho za nic. Nemyslel jsem, že ještě někdy uvidím dítě. Nepočítal jsem s tím.
Co kdybych vám řekl, že je to bůh?
Stařec zavrtěl hlavou. To už mám všecko za sebou. Už spoustu let. Kde nemůžou žít lidi, bohům se nedaří o nic líp. Taky to pochopíte, je lepší být sám. Takže doufám, že neříkáte pravdu, protože putovat s posledním bohem by bylo to nejhorší. Doufám teda, že to bůh není. Všechno se zlepší, až tu nezbude vůbec nikdo.
To se stane?
Ovšemže tu nakonec nezbude nikdo
Zlepší pro koho?
Pro všechny.
Pro všechny.
Jistě. Všem nám bude líp. Všem se nám bude líp dejchat.
To je dobrá útěcha.

To je. Až budeme konečně všichni v tahu, pak tu zůstane jedině smrt, a i ta už to bude mít spočítaný. Bude se tu trmácet a nebude mít nic na práci a nikoho, komu by to mohla udělat. A řekne si: Kam se všichni poděli? A tak to bude. To není špatný, ne?

Žádné komentáře:

Okomentovat